10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Je sobota 9:17 ráno a my vystupujeme z vlaku ve vesničce Považská Teplá. Obloha je zatažená a lehce prší. Jdeme pár desítek metrů po červené značce podél trati, ale pak si cestu zkracujeme přímo přes koleje a silnici. Otáčíme se a všímáme si Povážského hradu. Míjíme první domky ve vesnici, napojujeme se opět na turistickou značku a za chvilku přicházíme k obchodu. Maru si zde kupuje kávu a také něco k zakousnutí pro místní kočky. Déšť nabývá na intenzitě a tak se oblékáme do nepromokavého. Maru oblečená do khaki ponča vypadá jak chodící stan :-) Cestou sledujeme místní chlapíky, jak chytají ryby z Manínského potoku. Jdeme dál po silnici a pomalu se blížíme k soutěsce. Oba Maníny mají vrcholy schované v mracích, stále prší. Přicházíme ke kempu, kde začíná naučný chodník. Míjíme vodárnu a vzápětí vstupujeme do soutěsky. Ta je asi 850 m dlouhá a místy jen několik metrů široká. Auta si tu musí při průjezdu dávat přednost. Za prvním zúžením se soutěska rozevírá. Přecházíme lávku přes Manínský potok a přicházíme k symbolickému cintorínu - pomníčky lezcům, kteří zahynuli na místních skálách. Odtud vede značený výstup na skalní vyhlídku (asi 10 minut). Na vrchu musíme být opatrní. Na mokrém vápenci to klouže, ale výhled na okolní skály stojí za to. Všímáme si i dvou lezců, kteří zdolávají jednu ze skalních stěn. Zatímco se vracíme zpět ...
Celý článek
Vyjíždíme ve čtvrtek brzo ráno. Standa nás v 1:30 postupně sbírá po Jihlavě. Na benzince kupujeme dálniční známku a pak již uháníme směr Slovensko. Zvažujeme, zda jet přes Olomouc nebo Uherské Hradiště. Nakonec vyhrává varianta Olomouc. Ovšem jen do okamžiku, kdy si uvědomujeme, že jsme minuli odbočku na dálnici a uháníme směr Kroměříž. Jsme již poměrně daleko, vracet se nemá cenu a tak pokračujeme dál. Stále jsme se nemohli rozhodnout zda pojedeme přes Hradiště nebo Olomouc a nakonec jedeme středem - přes Přerov :-) V Hranicích na Moravě se pak napojujeme na standardní trasu. Za Rožnovem předjíždíme plně naloženou Oktávku s jihlavskou RZ - to budou naši chlapíci (Petr, Adam, Láďa a Marián). Později, již někde u Kralovan je potkáváme znovu a zdravíme se s nimi. Pomalu se blížíme k Tatrám. Nízké Tatry jsou částečně schované v oblačnosti, na rozdíl od těch Vysokých, kde není ani mráček. Počasí tedy zatím vypadá velmi nadějně. Okolo 8:00 přijíždíme ke Štrbskému plesu a odbočujeme na Popradské pleso. Snažíme se dovolat na chatu ... marně. Nezbývá nám nic jiného než jet dál a doufat, že nepotkáme nikoho v protisměru. Dále doufáme, že nebudou potřeba sněhové řetězy, které jsme zapoměli. Standa sice stále neoblomně tvrdí, že potřeba nebudou, ale to se teprve uvidí ...
Celý článek
Po rozloučení s našimi rumunskými přateli se ještě neúspěšně snažíme najít v okolí pramen s vodou, ale ten (pokud skutečně existuje) bude pravděpodobně až někde dál směrem k vesnici Ranca. Jsou tu jen velké louže se stojatou a špinavou vodou. Nevadí. Dnes ještě vydržíme a zítra nabereme pod sedlem Micaia. Rozhodujeme se tu ještě zdržet a vaříme večeři. Po jídle se vydáváme na další cestu. Jdeme po pozvolně stoupající široké cestě, ale zakrátko ji opouštíme a pokračujeme přímo po zatravněném hřebeni na Vf. Cioara (2123 m). Fotíme převážně jižní údolí i vesnici Ranca. Píši sms druhé skupině, která vyrážela z ČR o den později a jde pohoří v opačném směru z vesnice Brezoi. Jsme domluveni, že se někde potkáme. Připadá mi to jako když Angláni a Frantíci razili tunel pod La Manche :-) Také nevěděli, kde se střetnou :-) V našem případě to bude někde na hřebeni Capatinii. Odpověď je: "Jsme kdesi v pr..li ve východních Capatinech. Je to tu mazec, hrozně skalnaté a bloudíme." No to se máme na co těšit ... Krátce klesáme do sedla Saua Tidvele (2070 m) a vzápětí stoupáme na Vf. Galbenul (2137 m), kde se rozhodujeme přenocovat. Odtud je v dálce na východě vidět i náš cíl - vápencový hřeben Buila-Vinturarita. Stavíme stan u kamenné ohrádky a posléze si vychutnáváme zapadající slunce, které okolní kopce barví do neskutečných odstínů ...
Celý článek
Je sobota ráno a s drobným zpožděním přijíždíme rychlíkem Dacia do Simerie. Zpoždění nám ani nevadí, alespoň nemusíme čekat dlouho na další vlak. Kupujeme lístky do Petrosani a nasedáme do přistaveného vlaku. Zabíráme kupéčko a v 7:39 vyjíždíme. Nejprve projíždíme rovinatou krajinou s polemi kukuřice (v paměti mi zůstane pohled na rujny nějaké továrny) a postupně projíždíme podhůřím Sureanu. V dálce nádherně vidíme Vf. Retezat, kde jsme již oba byli (já před rokem, Jindra před dvěma lety). V 10:15 přijíždíme do Petrosani, kde vystupujeme na hlavním nádraží. Zatímco ještě u Hategu bylo jasno, nad Petrosani je zataženo. Přecházíme přes železnou lávku nad nádražím a přicházíme k hlavní silnici a náměstí. Prozatím odmítáme nabídku taxikářů a jdeme si nejprve vyměnit peníze do směnárny, která se nachází na ulici s obchody blízko náměstí. Poté se nás ujímá taxikář a za domluvenou cenu 20 LEI (celkem přijatelná cena, takže jsme se ani nesnažili smlouvat) nás odváží k dolní stanici lanovky (St. Telescaun - 1073 m). Taxikář se projevil jako buran - nejen, že si v autě zapálil cigaretu, ale při placení požadoval dvojnásobnou cenu :-) Zkusil to, ale neměl šanci :-) Radím Jindrovi, aby se na lanovku dostatečné oblékl. Kupujeme si jednorázové lístky (tuším, že asi 10 LEI/os.) a vzápětí nasedáme na dvousedačku - batohy objímáme před sebou (chlapík kontrolující ...
Celý článek