ICQ : 295172559 295172559
 Stránky jednoho nadšence do hor, treků, ferat, cyklistiky a cestování Nastavení      
Na úvod Cestopisy Články Webdesign Aktuality Kontakt
Akce
Durmitor
Raxalpe
Rodna
Vysoké Tatry
Turecko
Kurdistan
Kaçkar daglari
Muráňská planina
Javoří hory
Červené vrchy
Schneeberg & Hohe...
Hochschwab
Volovské vrchy
Slovenský kras
Nízké Tatry
Peilstein & Hollental
Zillertalské Alpy
Horhany
Paklenica
Vysoké Tatry
Vtáčnik
Hochschwab
Walliské Alpy
Horhany
Sulovské vrchy
Vysoké Tatry
Capatinii
Paring
Strážovské vrchy
Totes Gebirge
Slezské beskydy
Lúčanská fatra
Povážský Inovec
Králický Sněžník
Strážovské vrchy
Retezat
Banát
Fagaras
Zakarpatská Ukrajina
Pieniny
Vysoké Tatry
Rumunsko
Bihor
Bukovské vrchy
Korsika
Malá Fatra
Vysoké Tatry
Sulovské skály
Rila
Chočské vrchy
Králický Sněžník
Vysoké Tatry
Malá Fatra
Sierra Nevada
Andalusie
Nízké Tatry
Julské Alpy
Rumunsko
Velká Fatra
Roháče
Bihor
Transilvania
Malá Fatra
Roháče
Malá Fatra
Turecko
Slovenský ráj
Tatry


Články
Nový Zéland 5
Mt Ariples
Taranaki aneb ...
Taupo, Ruapehu ...
Ruapehu
Jak to viděl Alf
Výlet na Slovensko


Aktuality
10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz


Webdesign
CARV.CZ
KARI.CZ
www.multibranshop.cz
www.pallmall-american
-classic.cz

www.pierre-cardin.cz
www.therm-mares.cz

 CHOČSKÉ VRCHY 2006
10.6. - 13.6.2006  |   Radek, Jindra 
Vyrážíme v sobotu ráno. Čas odjezdu je stanoven na 8:00. Jindra mi v 7:30 volá, že je zatím v klidu. Prý ale ještě nemá nakoupeno, sbaleno atd. Právě teď prý vyměňuje vodu v akváriu ... !!! No hlavně, že je v klidu :-) Jedu tedy k němu s malým předstihem a s něčím mu pomůžu. Jindřich nakupuje potraviny, já venčím Koblihu a chci pomoci i s balením batohu. 8:30 - 30 minut po oficiálním odjezdu - pokoj je plný nesbalených Jindrových věcí. Vzpomínám si, jak jsem mu ještě včera nekompromisně tloukl do hlavy, že v 8:00 bude nastoupen před domem a čekat. Je to marný! Je to marný! Je to marný! Ten kluk se nikdy nepolepší. Výsledkem je 1,5 hodiny zpoždění, což nakonec není tak špatné - on Jindřich dokáže zlobit víc :-) Cestou se stavujeme v Moravském krasu, kde navštěvujeme jeskyni Balcarka a v nedalekých Veselicích dolaďuji s kamarády podrobnosti ohledně dovolené v Bulharsku. Večer v 10:00 přijíždíme do slovenského Ružomberoku. Po převlečení a finálním nabalení batohů se stavujeme v restauraci na kapustnicu a kozlíka. Líbí se nám tam a tak se zvedáme až dlouho po půlnoci. Jdeme po hlavní silnici do Likavky kde se napojujeme na červenou značku. Cestou si všímáme různobarevných hadříků (fáborků), které jsou vyvěšeny snad na všech plotech ve vesnici. Jejich význam ovšem nechápeme. Vybíráme vhodné místo k přespání. To nacházíme až za vesnicí, hned vedle cesty. Je tu celkem rovina a na rozdíl od okolí tu není vysoká tráva. Z jedné strany značka zákaz vjezdu a z druhé strany závora - měl by tu být klid.

12345
67891011
12131415
16171819
20212223
242526
27282930

Ráno 6:30 - slyším nějaké auto a snad kolem nás někdo chodí. Ale co by tu kdo dělal, že? V 7:00 okolo nás skutečně někdo chodí a povídá: "Dobré ránko chlapci. Ako ste sa vyspali? ..." Vykouknu ze spacáku a před zákazovou značkou stojí několik aut s traktorem a čekají na otevření závory. Ta je ale zamčená a klíč pravděpodobně někdo zapoměl. Zanedlouho ho ovšem přinášejí a auta okolo nás projíždí. Mělo to být klidné místo a zatím tu je jak na Václaváku... :-) Vstáváme a snídáme. Cesta vede pravděpodobně pod hrad, ale co se tam děje - netušíme. Procházejí okolo nás dvě holčiny, jdou také směrem k hradu. Zdravíme je. Zanedlouho se od hradu vrací jedno z aut. Zastavuje u nás a dva chlapíci se nás ptají, kam jdeme. Dozvídáme se od nich, že se tu dnes koná mezinárodní folklorní festival (tak proto ty fáborky...) a oni připravují areál. Přejí nám šťastnou cestu a dodávají: "Hodně šťastia na majstovstvách sveta vo futbale. Ceši sú naše béčko!" :-) V 8:15 vyrážíme k hradu po turistické značce. Není to ale nejlepší volba. Zem je značně promoklá po předchozích deštích a je tu dost bláta. Nevadí, je to zase kratší. Hrad by měl být uzavřen a proto nás překvapuje, že je brána otevřena. Stoji tu dvě děvčata, které jsme viděli ráno. Dozvídáme se, že hrad je otevřen veřejnosti teprve pár týdnů a ony dělají průvodce. Během několika následujících týdnu by tu měla být otevřena expozice muzea Liptova. Mezitím přichází skupinka dalších zájemců o prohlídku a tak můžeme začít: Hrad Likava byl založen ve 14. století jako strážní hrad. Měl chránit přechod přes Váh a obchodní cestu vedoucí z Pováží na Oravu a odtud do Polska. V letech 1431-1434 byl v rukou husitů, roku 1474 se stal majetkem krále Matyáše Korvína a na přelomu 15. a 16. století patřil rodu Zápoľských. V 16. století často měnil majitele a v té době byl také částečně renesančně upraven. Od roku 1651 patřil Thökölyům, po potlačení jejich povstání ho obsadilo vojsko a dále sloužil jako věznice. V roce 1707 Likavu dobyla a zničila Rákócziho vojska. Od té doby je v ruinách. Vypráví se, že když císařské vojsko obléhalo Likavu, přikázal její majitel svému sluhovi, aby na hradě vykopal jámu a v ní ukryl poklad. Poté ho hradní pán zabil a hodil do jámy za pokladem. Když císařská vojska Likavu dobyla, hradní pán neušel smrti, ale zakopaný poklad se nikomu nalézt nepodařilo. Dodnes ho tady prý hlídá duch zavražděného sluhy. Hrad byl celkem nešetrně zrekonstruován - s důrazem na množství, bez obledu na zachování původních prvků. Pro mě nejzajímavějším místě na hradu je ve skále vytesaná chodba vedoucí k hradní studni. Je tu mokro, schody hodně klouzají a je potřeba se přidržovat kovového řetězu. Studna je již dávno zasypána, ale otvor ve skále sloužil ještě nedávno (v době uzavření hradu) jako jediný vstup do hradu pro turisty. Tuto variantu jsem měl předem připravenou :-) Je odsud krásný výhled na Ružomberok a okolní kopce - Čebrať, Malino Brdo atd. Všichni turisté jsou již fuč a my ještě nějakou dobu kecáme s děvčaty. Odkud jsme a kam jdeme. Na oplátku se zase dozvídáme něco o nich. Máme si dát pozor na medvědy. Vlastní zkušenost s nimi nemají, ale hodně o nich slyšeli. Platíme nějaké symbolické vstupné (jako jediní jsme se o ně přihlásili :-) ) a pokračujeme dál. Cesta vede lesem po červeně značené stezce do kopce - jak jinak :-) Občas se porost protrhne a naskytne se nám krásný pohled na hrad, Ružomberok i první kopce Velké a Malé Fatry. Cestu nám komplikují nejen popadané stromy, které je nutno přelézat nebo obcházet, ale také hustý porost, ve kterém se občas cesta ztrácí. Procházíme pod vrcholem Predného Choče (1249 m) a krátce po poledni přicházíme do sedla Spuštiak (1095 m), kde obědváme. Nic velkého - chleba, salám, cibule a mrkev musí stačit. Asi hodinu poté potkáváme první turisty a vzápětí přicházíme na krásnou louku (Zadná polana) s výhledem na Velký Choč. Jsou tu pozůstatky horské chaty - Hviezdaslavovy útulny, která vyhořela během SNP v roce 1944. Je tu ukazatel na pramen vody. Já ji mám dostatek, ale Jindra už žádnou nemá a tak pro ni jde. Já se mezitím opaluju, ale už to trvá nějak dlouho. Jindřich je pryč již 45 minut a stále se navrací. No konečně je tu. Pramen byl prý dost daleko a tak se docela prošel. Zvedám se a chci pokračovat v cestě. Jindra se diví, prý si ještě neodpočal. Zdrželi jsme se na hradě, zdrželi jsme se tady a tak jsem tvrdý. No hochu, nechce se ti tahat dostatečný zásoby vody a pak to takle dopadá. To máš za svou lenost :-) Je to již jen kousek na Strednu polanu. Zde je drevěný srub - Hotel Choč, kde se dá přespat. Je tu několik skupinek turistů, kteří převážně míří do Valašské Dubové. Je tu krásně, Jindra by opět nejraději odpočíval, ale pokračujeme dál. Stoupáme a pomalu se otevírají výhledy. Velká Fatra je schovaná v lehkém oparu, ale pěkně je vidět hřeben Nízkých Tater. A z větší výšky to bude ještě lepší, takže vzhůru ... . V protisměru potkáváme skupinky lidí. Jedni se diví, kam táhneme velké batohy. Prý jestli si nechceme nahoře postavit bufet :-). V 15:15 jsme nahoře (1608 m). Vzpomínáme, jak nám před časem jeden chlapík na Velké Fatře povídal o nejkrásnějším výhledu na Slovensku. Myslel tím pohled z Velkého Choče. Asi měl pravdu. Na všechny strany je se na co koukat - celý Liptov, Malá Fatra, Velká Fatra, Nízké Tatry, Liptovská Mara a bílé vrcholy Západních a Vysokých Tater (Kriváň). Minulý týden tam napadl metr nového sněhu a jsou kopletně bílé. Jsme na vrcholu sami, později přichází jeden manželský pár. Jsou ubytováni v Kalamenech, ale sestupují na opačnou stranu - do Valašské Dubové, kde mají auto. Půjčujeme si od nich dalekohled. Jsou to správní lidé a možná se ještě potkáme večer u termálního jezírka, kam se půjdou vykoupat. My stejně už dnes dál nedojdeme, takže bychom u něj mohli přespat. Jindra by sice nejraději spal na vrcholu, ale to opět zamítám. Evidentně se mu odsud nechce a zdržuje. Už mě to moc nebaví a tak jdu napřed. Cesta klesá prudce dolů mezi klečí. Scházím do sedla Vráca, kde čekám. Najednou mi zvoní telefon a Jindra se ptá kudy má jít dolů. !!! Nebudu to dál komentovat. Výsledkem bylo dvouhodinové čekání na bloudícího kamaráda, kterého jsem měl sto chutí zaškrtit. Postupně se blížil večer, ochladilo se počasí a ochladl jsem i já. Zacházku na Malý Choč si musíme protentokrát odpustit a sestupujeme co nejrychleji do Lúček. Večer nás zastihl o něco dříve a tak nocujeme severně od Lúček na pěkném plácku u říčky.

313233343536
373839
404143
42444546

Ráno vstáváme okolo sedmé. Vyrážíme v 8:15 do Lúček. Nejprve míjíme fotbalový stadion a poté první lázeňské budovy a parčíky. Jindra zůstává pozadu, asi šel někam shánět vodu. Jdu napřed k vodopádu, snad trefí :-) Vodopád je přímo v centru obce. Pod ním je miniparčík s několika lavičkami. Zatím je tu celkem klid, ale postupně se to tu zaplňuje lázeňskými hosty a cyklisty. Přichází i Jindra. Přináší láhev minerálky, kterou někde načepoval. Z místního rozhlasu se ozývá hlášení, které zve na předvolební meeting s předsedou strany HZDS Vladimírem Mečiarem, který se tu dnes někde koná :-) V 9:45 je nejvyšší čas pokračovat dál. Míříme do vesničky Kalameny k nedalekému termálnímu jezírku. Je tu již pár lidí, ale v pohodě se vejdeme. Převlékáme se do plavek a hurá do vody. Voda je teplá a mé původní obavy, že v ní dlouho nevydržím se nenaplnily. Nejlepší je, lehnout si k tryskajícímu pramenu uprostřed jezírka a nechat si masírovat chodidla nebo záda proudem vody. Skoro se mi ani nechce ven, ale celý den tu být nemůžeme. Ještě tu obědváme a po poledni jdeme dál - směrem k Liptovskému hradu. V sedle pod Kraľovou schováváme batohy do křoví a dále jdeme nelehko. Míjíme dřevěný srub, kde se dá v nouzi nocovat a stoupáme dál. Ve 13:20 jsme u Liptovského hradu. Vznikl v 13. století, první zmínka pochází z roku 1262. Původně to byl královský hrad a měl chránit hranice krajiny. V roce 1474 byl hrad zničen husity a více jak 500 let zarůstaly základy hradu hustým lesním porostem, jen terénní reliéf a zbytek jedné hradní stěny označují místo, kde hrad stál. Vylézáme na zbytky hradeb po žebříku. Jsou tu již tři lidičky, kteří se s námi koupali dole v jezírku. Jsou odsud krasné výhledy. Zdržujeme se asi 30 minut a poté se vracíme do sedla. Batohy nacházíme na svých místech a pokračujeme do obce Bukovina. Prohlížíme si zde pěkné lidové stavení a pokračujeme do Liptovské Anny. Nad vesničkou se tyčí skalní masiv, na kterém se dříve tyčil dřevěný hrad. Dáváme se zde do řeči se staříkem, který nám vypráví o historii vesnice. Doplňujeme zásoby vody z místní studánky a pokračujeme po staré asfaltové silnici do obce Prosiek. Zde dáváme pauzu ve stínu autobusové zastávky. Jsou tu vylepeny předvolební plakáty. Převažují zde ty s rudou hvězdou, ve které je srp a kladivo. Chci je strhat, ale Jindra mě varuje, že bychom mohli dostat přes držku. To je pravda, navíc tu musíme někde přenocovat. Jindra se jde zeptat a prý nejlepší možnost je na hřišti. Jíme a uvědomujeme si, že se teď někdy hraje fotbal ČR-USA na mistrovství světa. Rychle do hospody. Je pondělí a má oficiálně zavřeno, ale hospodský tu je a tak není problém. Hraje se už posledních 5 minut a vedeme 3:0!!! Hurá!!! Dáváme si pivko a oříšky. Dále sledujeme zprávy a zaujímá mě jedna reportáž o slovenském cyklistovi, který dnes vyjel z Martina na cestu kolem světa. Mám pocit, že jeho černé kolo s italskou vlaječkou a nápisem Roma-Peking jsem dnes ráno viděl v Lúčkách u vodopádu. Večer se v lepší náladě přesouváme vesnicí k hřišti. Je tu taky hospoda. Dáváme si pivko a nejlepší jídlo v nabídce - hotdog. Horší se počasí - zatahuje se a chvilku prší. Naštěstí jsme schovaní pod střechou na zahrádce. Můžeme tu i přespat, jen musíme počkat, až hospodská zavře a dva hodně připití štamgasti se odvalí domů.

474849505152
535455565758
596061626364
6566676869
70717273
7475

Vstáváme po šesté hodině. Po sedmé pak vyrážíme k ústí Prosiecké doliny. Nabíráme pitnou vodu z roury vedoucí do potoka. Vstup do kaňonu, nazvaný Vráta, je krátký, ale impozantní. Skalní stěny jsou zde vzdáleny jen pár metrů od sebe. Vyvěrá tu podzemní řeka. Naštěstí tu zrovna neteče příliš mnoho vody, takže můžeme využít dřevěný chodník. Skály se postupně rozestupují a přecházíme v následující část nazvanou Podhora. Zde voda teče v podzemí, které je určitě protkáno jeskyněmi. Jsem o něco napřed a najednou slyším, že se Jindra s někým baví. Dohnal nás asi 70ti letý chlapík. Evidentně je ve výborné kondici. Ani se mi nechce věřit kolik mu je let. On zase nevěří mě :-) Prý chodí po horách celý život a díky tomu vypadá tak mladý. Je to původem čech, ale oženil se na Slovensko a dělal pilota. Docela dlouho s ním kecáme a pak se loučíme, chlapík valí dál. Podél cesty jsou ještě zbytky sněhu, asi 80 cm, zasypané listím. Ty tu vydrží celý rok. V 8:50 přicházíme na rozcestí, kde se cesta větví na větev Červené piesky a větev nazývanou Sokol. Dáváme pauzu. Mezitím se s dálky přibližují nějaké hlasy. A najednou se tu vyrojil školní výlet. Snad 60 dětí se svými učiteli. Naštěstí se zastavují a svačí. Na nic nečekáme a schováváme batohy do křoví a honem rychle k vodopádu, dokud je tam klid. Je nedaleko. Vodopád Červené piesky je 15 m vysoký a dostal jméno podle barvy okolních skal. Voda je ledová, ale je úžasně osvěžující stoupnout si pod něj a nechat na sebe dopadat vodní tříšť. Času tu nakonec máme docela dost. Školní výlet přichází až v okamžiku, kdy se začínáme vracet. Rozcestí je plné jiných lidí, asi je to tu docela frekventované. Vyzvedáváme batohy z "úschovny" a pokračujeme dál. Na řadu přicházejí žebříky a ocelová lana. Jedná se o nejzajímavější část doliny. Zde voda teče jen při jarních táních. Její stopy jsou však patrné - vymleté obří kotle, občas ještě plné vody. V 10:10 jsme na konci kaňonu, zhruba ve výšce 1000 m. Svačíme a opět nás dohání dav lidí. Takže rychle vpřed. Vstupujeme na takovou náhorní planinu - Jobovu louku. V dálce vidíme pasoucí se stádo ovcí. V 11:15 přicházíme do dědiny Velké Borové, která leží ve výšce 828 m. Nezdržujeme se a okolo pěkného hřbitova pokračujeme po cestě podél říčky Borovianka. Ta tu vytváří také pěkný kaňon s kaskádami a vodopády. Kaňon má malou, ale krásnou boční větev s nádherným vodopádem. Ve 12:25 jsme v Oblazech. Zde jsou dva lidové mlýny. Horní Gajdošovský mlýn je opuštěný, jen z chlívku na mě kouká několik koz. Dolní Brunčiakovský mlýn je pak opravován dobrovolnými nadšenci. Je zde funkční mlýnské kolo, které pohání katr na zpracování dřeva. Jsme tu jen krátce a už se sem žene dav německých turistů. Nejednou jich je tu všude plno, ale co se dá dělat. Musíme jít, abychom stihli autobus v Kvačanech. Zde v těchto místech začíná Kvačianská dolina. Nejprve stoupáme do kopce a pak podél svahu jdeme po staré, dnes již nepoužívané cestě. Na několika místech podél cesty jsou skalnaté vyhlídky nad soutěskou. Postupně klesáme a kaňon končí u poslední skály pojmenované Pilát, ale přezdívané Jánošíkova hlava. Autobusová zastávka je hned na začátku vesnice. Přicházíme právě včas. Snad jen dvě minuty od našeho příchodu přijíždí autobus a odváží nás do Liptovského Mikuláše, kde přestupujeme na vlak, kterým jedeme do Ružomberoku. U auta se převlékáme do čistého oblečení a jdeme na večeři do naší oblíbené restaurace. Po večeři se ještě jdeme podívat k fotbalovému stadionu, kde se před pár týdny slavil slovenský titul. Staví zde novou tribunu. Vše je schováno za pletivem, ale dostáváme se dovnitř. Dvě zaměstnankyně nás varují před hlídačem a jeho psem, ale žádného nevidíme. Nová tribuna je stejná jako stará na protější straně. Jen barvy sedaček jsou živější - nejsou vybledlé od slunce. Vracíme se k autu a vyrážíme zpět do Jihlavy.

Radek


(c) Copyright Radek Tomeš 2000-2011  |  Developed by Radek Tomeš, artie@email.cz