.: Artie :.

Petr

Abych nevypadl z rytmu, posilam dalsi pozdrav z druhe strany zemekoule. Dlouho sem se neozval castecne diky me lenosti a neustalemu odkladani, pak ze se tu porad deje to same no a taky uz pomalu zapominam. Brzy budu mit moznost si pripomenout, protoze se chystam na dovolenou do Cech. Objevim se tam 10. cervence a zdrzim se na 6 tydnu. Pak jeste na nejakou dobu prijedu sem, ale uz zacinam mit pocit, ze je na case se vratit. V Praze se chci par dni zdrzet a pokud mozno se videt s co nejvice znamyma. Bydlet budu u Jarise, ktery mi slibil, ze ze me za par dni udela klasicky cesky hospodsky typ, coz bude asi lehci, nez ze ja z nej nekdy udelam poradneho horolezce. Ja mu za to pomuzu premluvit jeho pritelkyni, aby ho pustila se mnou na dovolenou do Australie. Myslim ze po desiti dvanactkach moje diplomaticke schopnosti budou akorat tak na to vhodne. Jinak se jeste asi zajdu podivat do byvale prace a mohli bysme se treba sejit v nejake hospode nebo tak.... Celý článek

Mt Ariples

Petr

Mt Ariples je obrovsky krystal piskovce asi 4 hodiny cesty z Melbourne do Adelaide. Krajina je tam jedna velka rovina a najednou se z ni vyloupne zelvovity kopec a to je Ariples. Teda jeste predtim se na leve strane mihnou Grampians a narusi tak jednotvarnost scenerie o neco drive.
Mt Ariples je mekkou tradicniho lezeni. Je tam pres 3000 cest 1-6 delkovych, ale nytu a skob tam je jak safranu. Material skaly je zkrystalovany piskovec, ktery se od nasich piskovcu lisi hlavne v tom, ze je tvrdy skoro jak zula. Skaly z odstupu pripominaji tvarem rozbite vapencove stity Dolomitu, jenze rozdil je markantni v okamziku kdy se nastoupi do cesty - zadne volne sutry, pevna skala, vyborne treni. Dalsi nemene podstany rozdil je, ze tu neni zima, neprsi ani nehrozi bourky. Sestup za tmy neni zadna tragedii naopak nekteri horolezci, kteri se uz stalym lezenim nudi, pro zpestreni vyrazi dobyvat vrcholy za tmy s celovkama, povzbuzeny silnymi drinky. Okoli jsou suchem stradajici farmarska pole, samotna hora a kousek buse kolem je narodni park. Rano kdyz vyrazite k nastupum, obvykle potkate par klokanu a i odpoledne je z vrchu muzete pozorovat jak unavene poskakuji v zaru zapadajiciho slunce. Je tu maly kemp pod jehlicnatymi stromy se splachovacimi zachody a par umyvadly s pitnou vodou... Celý článek

Taranaki aneb Touching the Void II

Petr

Mam za sebou asi jednu z letos poslednich zimnich akci a jak nazev napovida, tentokrat slo do tuheho. Meli jsme tu v pondeli svatek a Alpine club poradal akci na Taranaki (Mt Egmont), druhe nejvyssi sopce na NZ.
V sobotu jsme vyrazila skupinka asi 10 lidi vcetne me na nejtezsi cestu, ktera vede na vrchol – East Ridge 2+. Brzy se ukazalo, ze diky me poctive priprave na Aucklandsky pul marathon, jsem asi jednim z nejvykonejsich horolezcu Aucklandske sekce Alpine Clubu a ostatni vzali s povdekem, ze jsem se ujal vyslapavani stopy ve snehu. Prvni cast je jen narocnejsi stoupani po cca 45 stupnovem snehovem svahu. Brzy ostatni zacali odpadat, jen jeden Svedsky student se me drzel zuby nechty, ale i ten jen nez se doslo k horni narocnejsi casti, coz je 300-400 m 60 stupnoveho ledu navic na hodne exponovane hrane. Tam sem se nad studentem slitoval a pujcil mu jeden svuj cepin, protoze on mel jen chodecky a s tim ledem dost zapasil. Lezeni me slo o dost lepe nez chozeni a za chvili jsem byl na vrcholu, ktery se jmenuje Shark tooth. Student dorazil po 15 minutach, dalsi po 45 a nekteri dokonce az po nekolika hodinach (ale to bylo tim, ze se pri vystupu jistili)... Celý článek

Taupo, Ruapehu, Pinnacles

Petr

Omlouvam se za mensi pauzu v horolezeckem zpravodaji, ale byla dana jednak mou hospitalizaci v nemocnici a naslednou 14 denni antibiotikovou kurou a pak i tim, ze jsme vetsinou jezdili na mista, o kterych uz jsem se uz nekolikrat zminoval.
Po dlouhe dobe jsme vyrazili alespon na jeden den na Mt Ruapehu a lezli na zmrzlem vodopadu. No nic extremniho, jen jsme se trochu vyradili a procvicili umistovani sroubu. Jim skoncil o trochu driv a vyrazil k auto, zatimco ja si jeste sel zabouldrovat na ledu. Asi ve 3 metrech nad zemi se mi pod nohama utrhla ledova zaclona, jeden cepin se vytrhl, druhy byl zasekly dobre, jenze mi vyjela ruka z rukavice a letel jsem dolu, nastesti do mekeho snehu. Je z toho pekna fotka, akorat byl problem si pro ten cepin dolezt. Trochu mi pri tom chybel.
Pred minuly vikend jsem se vydal s partou studentu lezt opet u jezera Taupo. Puvodne jsem mel jit v sobotu na jednu narozeninovou party, ale kdyz jsem se dozvedel, ze 2/3 z tech studentu jsou baby, neodolal jsem a vyrazil... Celý článek

Ruapehu

Petr

Mam za sebou druhy vikend na Mt Ruapehu. Ted jsme tam vyrazili i pres nepriznivou predpoved oslavit slunovrat. V sobotu jsme absolvovali vystup na vrchol, ktery se nakonec docela vydaril. I kdyz jsme vychazeli za huste mlhy, po prekonani cca 400 vyskovych metru jsme se ocitli nad mraky a otevrel se nam nadherny vyhled. Jak uz to byva na tehle hore, fucel tam poradny vitr a byla slusna kosa. Vyhled netrval dlouho, kazdou cca pulhodinu horu zahalil mrak a bylo videt velky bily hovno. Tak asi 2 m pred nosem. Pak se to zase na chvili vybralo a bylo nac koukat. Nahore se totiz nachazi velka plan mozna 1 km v prumeru, lemovana horami. Kazdy stit, sutr i byvakovaci chajda je tam obalena vrstvou ledu a snehu - dusledek zdejsiho vlhkeho pocasi. Led a snih vytvari bizardni utvary vsude kam se clovek podiva, a co rozhodne nikde neni videt, jsou hole skaly nebo sutry.
Po prechodu plata jsme se dostaly ke krateru, ktery tu zbyl po poslednim vybuchu (1996). Ted se v nem nachazi jezero, ktere ma pry udajne teplou vodu. Teda teplou na to, aby v tomhle kralovstvi ledu nezamrzlo, ale abych se v nem ohral, musel bych se potopit hodne hluboko. Na druhe strane je nejvyssi hora na sopce (cca 2800m) a to byl nas cil... Celý článek

Jabkenický survival - Jak to viděl Alf

22.5.2004

Alfi, Sob, (Radek)

V pátek okolo 19h přijíždíme do centra závodu. Zdravíme se s ostatními závodníky a jdeme se odprezentovat. Při prezentaci se dozvídáme, že noční etapa (orientační běh) není 8-10km jak bylo psáno v pokynech, ale 15km. Sobín dostává strach jestli to uběhne. Uklidňuju ho, že je to OK, že poběžíme pomalu. Jdeme se ubytovat do chatky, který vypadaj celkem dobře. Po ubytování a natlačení maxima jídla do žaludků se vracíme opět k prezentaci a načerpáváme atmosféru závodu. Vedle stolů prezentace leží dvě pípy a chlaďák – okolo nich neustále krouží Martin Pádivý s častými dotazy „kdy se to zapne“. Nastává výklad závodu – budou pouze 4 kontroly, mapa je od jednodušší než turistická, na dvou kontrolách se musí vylézt na strom (jednou z toho po laně), na jedné kontrole je skalní kros a na jiné se běží kousek po fáborkách neboť oblast je v CHKO. Čas startu se blíží a my se jdeme do chatky převléct a připravit svítilny. Pijeme Redbul neboť Sobín je nevyspalej protože ho několik nocí před závodem bolel zub. Po RedBulu se z ničeho nic začnem hrozně chechtat a tak si myslíme, že do něj někdo nadrobil nějaký „výborný koláčky“. Před startem ještě Sobína rozbolí břicho a už nevím co (myslím že zub to zrovna nebyl) a my se s čelovkami vydáváme vstříc noční etapě ... Celý článek

Výlet na Slovensko 1999

22.8. - 27.8.1999

Honza, Jirka, Láďa, Jindra

Vyrazit někam na Slovensko se rozhodl Jirka, a já jsme to vzal jako dobrý nápad, a tak jsem se přifařil. Měl jet Jindra, Láďa a Martin Zach, ale ten nakonec odřekl, takže jsme se bez něho museli obejít. Termín byl dán pevně a jasně. Od soboty 21.8.99, víkend a následující týden. Postupem času však bylo jasné, že tento termín nestihneme. Jindra potřeboval pracovat. Vrátit z Prahy se měl právě v sobotu ráno. Pak si chtěl koupit batoh a boty. Spacák si opatřil již týden předem. Já s Láďou jsme si již batoh pořídili, já jsem přidal navíc spacák, který byl taktéž potřeba. No tak jsme odjezd posunuli na neděli. Jenomže v sobotu ráno zazvonil u nás telefon a Jindra oznamuje, že se vrátí až odpoledne a jestli mu nekoupíme batoh my. Nakonec tuto povinnost položí na bedra švagrovi Tomášovi. Ptá se dále na boty, které chce v Praze sehnat. Proč ne. Za několik hodin telefonát, že přijede až večer. Večer, že v deset. V deset volá Tomáš, že Jindra vyjíždí z Prahy. Ano člověk musí mít trochu pochopení. My osobně jsme se sbalili celkem v pohodě, měli jsme proto spoustu času. Můj batoh, který byl připraven na odnos vážil kolem deseti kil, ale to v něm nebylo jídlo, a 1,5 litrová flaška Dobré vody, která mi bude sloužit jako zásobárna tekutin. Takto je vybaven každý bratr. Vůbec netušíme, co si s sebou vezme Jindra, doufáme ovšem, že vodu a nějaké praktické věci nezapomene. Odjezd z Jihlavy je naplánován na 3:00 ráno. Potřebujeme se dostat do Havlíčkova Brodu, odkud jede náš expres. Do Brodu nás odváží Tomáš novou felícií (ostatně s Jirkou by do bylo to samé). Byli jsme v očekávání, jestli se ráno objeví v autě i Jindra, protože jsme stále jistě nevěděli, zda je v Jihlavě. Byl. Do Havlíčkova Brodu jsme se dostali docela v pohodě, i když nás cestou atakoval jistý automobil ... Celý článek