Peilstein & Hollental 2011

Původně jsme měli jet od pátku do úterý, ale ve středu dopoledne volá Panda: "Co kdyby ... ?". S Kohym zrušili Dolomity a mohou jet s námi (Najednou jsme jim dobrý .. :-)). Má to ale jeden háček, v pondělí musí být v práci, takže razíme ještě dnes. Holky sice mají večer sraz v Brně, ale i to je řešitelné - jedna skupina vyrazí ještě dnes a druhá zítra. Následuje rychlobalení a večer nabírám Pandu, Lucku a Kohyho a vyrážíme směr Vídeň. Peilstein je lezecká oblast asi 30 km jihozápadním směrem za Vídní. Kousek za Vídní sjíždíme z dálnice a v Allandu odbočujeme na Mayerling. Projíždíme Raisenmarkt a přijíždíme do vesničky Schwarzensee. Hledáme vhodné místo k přenocování, ale nakonec zůstáváme na parkovišti. Vybalujeme věci na spaní, když Panda s Luckou zjišťují, že jim chybějí tašky s jídlem. Ty musely zůstat zapomenuty ve tmě před domem ... Co teď? Naštěstí je zde řešení. Panda volá Jidrovi, který bydlí nedaleko, zda by tašky nevyzvedl a zítra ráno nepředal druhé skupině? Komu by se chtělo vstávat uprostřed noci. Jindra sice radostí neskáče, ale pro tašky jde a nachází je (šel prý jen v pyžamu :-)). Hned se bude líp spát ...

Ráno nás slunce vyhání ze spacáků. Snídáme a připravujeme si věci na lezení. "Potřebujete někdo čelenku?" Není problém! Z Pandových lezeckých superkalhot lze vyrobit superčelenku. Ta se dá použít třeba i jako potítko! Talavašek s Kohoutem si asi založí manufakturu na výrobu doplňků oblečení, nesoucí značku TAKO :-))) Vyrážíme! Procházíme vesničku (na návsi je pramen s vodou - napajedlo) a stoupáme k Peilsteinhaus. U ní odbočujeme vlevo a přicházíme ke skalám - na vyhlídku s křížem. Musíme se dostat dolů. Scházíme po pěšině, která ale není úplně ta nejvhodnější. Nevede totiž až úplně pod skály. Vracet se nám vůbec nechce a tak slaňujeme. Začínáme v sektoru E - Luckete wand u. Frohsinnwand. Cesty jsou na Peilsteinu skvěle odjištěné. Velmi pěkné lezení. Odpoledne přijíždí i druhá skupina a jsme tak kompletní. Společně se přesouváme do sektoru G - Kleine Teufelsbadstubenwand, kde pokračujeme. Lezu s Kohym. On si vždy vybere nějakou osmičkovou cestu a já to lezu po něm. Až tam, kam dolezu :-) Dáváme i nějakou tu vícelélkovou cestu (ten mokrej kout byl fakt skvělej :-)). K večeru se přesouváme do vesničky Holzschlag, kde má druhá skupina auto a kde chceme nocovat (s Kohym jsme se docela prošli ...). Večer trávíme v hospůdce u pivka a pak se přesouváme na louku vedle parkoviště. Spát se zde nesmí, jedná se o soukromý pozemek. Nicméně hodně lezců to využívá ... Spíme pod širákem. V noci ale přichází déšť, takže nakonec ještě stavíme stany ...

Ráno přijíždí majitel hospůdky i přilehlé louky a míří si to rovnou k nám. "Máte 5 minut na to, abyste se sbalili a vypadli!!!" No stydíme se. Moc dobrý dojem jsme asi neudělali ... Po snídani jdeme do skal. Lezeme v sektoru J - Matterhorn až do odpoledne. Pak se vracíme k autům a popojíždíme do Kaiserburunnu v Hollentalu. Stavíme stany v kempu a myjeme se v ledové řece. Kemp je zatím asi ze 2/3 zaplněn. Postupně ale přijíždějí další lidé a ráno je zaplněn úplně (v noci se budím a někdo mi u hlavy zatlouká kolíky vedlejšího stanu :-)).

V sobotu nic moc počasí. Po obloze se prohánějí bouřkové mraky a tak narychlo měníme plány. Panda s Kohym jdou lézt a ostatní místo původně plánové ferraty vyrážíme na trek na nedaleký vrchol Krummbachstein (1602 m). Vycházíme až v 10:30. Mapu sice nemáme, ale Lucka to zde naštěstí zná. Nejprve stoupáme lesem po stezce. Tu později střídá široká cesta, z které se nám otevírá výhled do údolí. Potkáváme samičku od zmije, která se vyplašeně plazí z cesty do okolního porostu. Pozvolné stoupání střídá prudší ... to jsme již odbočili na pěšinu vedoucí k F. Haller hutte (1250 m). Místo chaty přicházíme ke staveništi. Chata se opravuje, respektive staví znovu. Nyní je třeba se dobře zorientovat. Rozcestník sice udává směr, ale ukazuje přímo na staveniště. Prozkoumávám severní část staveniště, ale cestu nenacházím. Pokračujeme tedy po vozové cestě. Ta ale celý hřeben dlouze traverzuje a nahoru pravděpodobně ani nevede. Vracíme se zpět ke staveništi a až po obejítí prostoru obepnutého červenobílou páskou, nacházíme správnou pěšinu (nejlepší je projít přímo staveništěm ve směru turistického ukazatele). Následuje další lesní úsek a na jeho konci přicházíme k pěkné vyhlídce. Je 14:00. Následující terén už je hodně skalnatý. Míjíme několik vyhlídek, asi dvě odpočívadla (lavičky) a v 14:55 už stojíme u vrcholového kříže. Vidíme pěkně celý dvoutisícový hřeben Schneeberg a i další kpce v okolí. Škoda jen toho velkého oparu, který snižuje viditelnost. Lucka kreslí do vrcholové knihy krásnou malůvku. Vypíjeme vrcholového Bránika a pak se vracíme stejnou cestou do kempu.

Ráno se rozdělujeme do tří skupin. Panda s Kohym jdou lézt, Lucka s Maruškou jdou na feratu a zbytek jde lézt cestu Hauslbauerweg 4+. Nástup od parkoviště trvá asi 20 minut, ale chvíli nám trvá nám najít samotnou cestu. Jedná se o 5 délek obtížnosti 3, 4-, 4+, 4+ a 5-. Shodou okolností všechny party končíme zhruba ve stejný čas a tak se společně vracíme do kempu, kde balíme naše věci a vracíme se domů.