ICQ : 295172559 295172559
 Stránky jednoho nadšence do hor, treků, ferat, cyklistiky a cestování Nastavení      
Na úvod Cestopisy Články Webdesign Aktuality Kontakt
Akce
Durmitor
Raxalpe
Rodna
Vysoké Tatry
Turecko
Kurdistan
Kaçkar daglari
Muráňská planina
Javoří hory
Červené vrchy
Schneeberg & Hohe...
Hochschwab
Volovské vrchy
Slovenský kras
Nízké Tatry
Peilstein & Hollental
Zillertalské Alpy
Horhany
Paklenica
Vysoké Tatry
Vtáčnik
Hochschwab
Walliské Alpy
Horhany
Sulovské vrchy
Vysoké Tatry
Capatinii
Paring
Strážovské vrchy
Totes Gebirge
Slezské beskydy
Lúčanská fatra
Povážský Inovec
Králický Sněžník
Strážovské vrchy
Retezat
Banát
Fagaras
Zakarpatská Ukrajina
Pieniny
Vysoké Tatry
Rumunsko
Bihor
Bukovské vrchy
Korsika
Malá Fatra
Vysoké Tatry
Sulovské skály
Rila
Chočské vrchy
Králický Sněžník
Vysoké Tatry
Malá Fatra
Sierra Nevada
Andalusie
Nízké Tatry
Julské Alpy
Rumunsko
Velká Fatra
Roháče
Bihor
Transilvania
Malá Fatra
Roháče
Malá Fatra
Turecko
Slovenský ráj
Tatry


Články
Nový Zéland 5
Mt Ariples
Taranaki aneb ...
Taupo, Ruapehu ...
Ruapehu
Jak to viděl Alf
Výlet na Slovensko


Aktuality
10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz


Webdesign
CARV.CZ
KARI.CZ
www.multibranshop.cz
www.pallmall-american
-classic.cz

www.pierre-cardin.cz
www.therm-mares.cz

 RETEZAT 2008
11.8. - 16.8.2008 |   Maru, Michal, Honza, Radek 
Je pondělí ráno a my opouštíme Svatou Helenu, českou vesničku v rumunském Banátu. Strávili jsme tu dva perfektní dny. Díky pozvání paní Anny jsme měli možnost zůčastnit se úžasné svatby. Veselka nad ránem ještě doznívá a my přijíždíme k Dunaji do města Moldova Noua. Platíme domluvenou cenu za odvoz panu hospodskému a čekáme na autobus do Resity, který přijíždí krátce před 6:00. Cestou pospáváme, ale není to ono - v autobuse je docela zima. Ta si ale nepřijde na Maru, která si při delší zastávce v Oravitě jde do batohu pro spacák :-) Před devátou hodinou přijíždíme do Resity (Rešice), správního města župy Caras-Severin. Zjišťujeme další spoje a pomáhá nám česky mluvící řidič autobusu, který prý pochází z Gerniku. Autobus do Hategu nám jede ve 14:30. Michalovi je zle. Po snídani mu je již lépe a po návštěvě místního WC mu je již hej. Asi si tam uvědomil, že může být ještě hůř :-) Kupujeme zásobu chleba v nedaleké pekárně, schováváme si batohy u chlapíka na informacích a jdeme si prohlédnout město. Na tržnici si kupujeme ovoce a na zpáteční cestě odbočujeme do vedlejší uličky a stoupáme do kopce nad městem. Míjíme hřbitov s množstvím hrobek a vylézáme na skalku s výhledem na město. Rešita má 83 tisíc obyvatel a hlavní dominantou města jsou nevzhledné železárny, které město rozdělují na dvě poloviny. Ve vzdálenější polovině města se tyčí výrazný kostel a my se rozhodujeme ho navštívit. Vracíme se do města a přicházíme na hlavní silnici. Jezdí po ní trolejbusy a Maru nás přemlouvá, ať se svezeme načerno :-) No tak to by tedy nešlo ... Ale no tak dobrá :-) Nasazujeme černé brýle a vstupujeme dovnitř. Tramvaj se rozjíždí a již k nám míří paní průvodčí. Tak to ti Maru nevyšlo :-) U nás by to byla pokuta, tady si jen musíme koupit lístky. Místní tramvaje jsou vyrobeny v bývalé NDR a mají ještě dřevěné sedačky. Vystupujeme na třetí zastávce, jen kousek od našeho cíle. Kostel je to veliký a velmi pěkný. Hned na úvod si všímáme krásně vyřezávaných dřevěných vstupních dveří. Prohlížíme si vnitřní prostory a kupujeme svíčky, které pak zapalujeme na místě k tomu určeném. Dále trávíme čas na schodech před kostelem a sledujeme, jak se kolemjdoucí před kostelem křižují. Okolo projíždí tramvaj a všichni se při pohledu na kostel pokřižují. Projíždí cyklista a pokřižuje se. Projíždí motorkář a ... napadá nás kolik se tu asi stane nehod :-) Vracíme se pěšky na autobusové nádraží, vyzvedáváme si batohy z úschovy a naloďujeme se do již přistaveného autobusu (mikrobusu). Stále máme dostatek času do odjezdu a navíc dostáváme hlad. Jdeme tedy omrknout místní fastfood, který nás láká nápisem "Kebab". Ten ovšem nemají a nabízejí hamburger. Michal je zklamaný a jde se ještě podívat do města, zda někde nesežene něco lepšího. Honza si dává hambáče a já s Maru si objednáváme něco podobného - masovou placku ve velké housce. Je tam i zelenina a nakonec nám to i chutná. Michal se později vrací zoufalý a stále hladový (prý měl jitrnici, jakou svět neviděl :-)). Takže si ještě rád objednává to samé, co baštíme my :-) Nastupujeme do autobusu a jedeme směr Caransebes a Hateg. V dálce již vidíme Retezat, míjíme pozůstatky římského osídlení v Sarmizegetuse a zanedlouho nám řidič zastavuje u odbočky na Riu de Mori. Do této vesničky to máme ještě pěkných pár kilometrů. Jdeme pěšky a zkoušíme stopovat. Po chvilce nám zastavuje dodávka. Dva jdeme dopředu a dva do nákladového prostoru. Chlapík veze do Ostrovelu plovoucí podlahu. Pomáháme mu ji vyložit a pak nás již veze okolo přehradní nádrže do vesničky Suseni až k monastýru Colt. Paráda!!! Vyšlo nám to ideálně. Je teprve 17:00 a máme dostatek času jak na prohlídku monastýru, tak i na návštěvu hradu. Přichází ke mě místní chlapík, že mi prý ukáže cestu k hradu. Sice bychom asi trefili sami, ale proč ne. Říká, že neumí moc anglicky, ale docela si rozumíme. Procházíme okolo několika cikánských obydlí a ukazuje mi odbočku do kopce. Po turistické značce prý dojdeme až k hradu. Mělo by to trvat asi 30 minut. Cestou zpět mi vypráví historii hradu a pak se loučíme. Docela správný chlapík. Nejdříve si prohlédneme monastýr a poté půjdeme na hrad, kde přespíme. Jdeme k malému, ale pěknému kostelíku. Vstupní dveře jsou opět krásně vyřezávané. Uvnitř je jednoduchý dřevěný oltář. Bereme batohy na záda a jdeme k hradní zřícenině. Hrad Colt pochází ze 14. století a podle legendy se stal předlohou pro slavný román Julese Vernea - Tajemný hrad v Karpatech. Nějaké indicie této legendě sice nahrávají, místní chlapík mi také tvrdil, že je to zaručená pravda, ale já si o tom dovolím pochybovat. Ani hrabě Teleke z Töleke by na takové báchorky nevěřil :-) - "Nechoďte tam pane hrábě, je to čórtův hrád!!!". Ale my jdeme :-) Je krátce před 18:00 a jsme u zříceniny čórtova hrádu. Procházíme si jeho zákoutí, fotíme a kocháme se výhledem do širého okolí. Posléze se vracíme na palouk před hradem, kde jsme zanechali naše batohy. Je tu ohniště a ideální místo k přenocování. Jdeme na dřevo (šáší), rozděláváme oheň a vaříme večeři. Je to pohodový večer. Na řadu přichází i teoretická příprava na setkání s medvědem - Michal prý nebude moci spát :-) Strach zaháníme výbornou vínovicí. Spíme pod širákem a před spaním ještě sledujeme padající hvězdy. "Honem si něco přej! Hm, už je pozdě." :-)

1234514
6891011
12713

Ráno je nádherně. V dálce krásně vidíme vrchol Retezat, který dal název i celému pohoří. Opět roztápíme oheň a Maru nám vaří malcao. Sestupujeme zpět k monastýru a jdeme se umýt k řece a doplnit zásoby vody k místnímu prameni. Přijíždí sem terénní auto (ARO) a řidič na nás gestikuluje, že nás vezme nahoru. Z auta vyskakuje chlapík, co mi včera ukazoval cestu k hradu - byl tak hodný, že poprosil řidiče, ať nás sveze. Maru je ovšem ještě u řeky. Nenecháme ji tu? :-) Běžím za řidičem, ať na nás ještě chvilku počká a prý to není problém. Po chvilce již přichází Maru, která zaslechla naše volání a tak můžeme nastoupit do auta a vyrazit. Cesta je zde již kvalitní. Dříve to byla prašná cesta s kamením, ale před rokem zde pokládali asfalt. Chlapíci nás vezou asi 8 km. Zbývající jeden kilometr K turistickému komplexu Rausor si již rádi ujdeme pěšky. Jedná se o komplex budov a pensionů. Ptáme se, zda je tu někde restaurace a prý by měla být v pensionu Diana. Jdeme tedy tam. S Michalem si objednáváme pivko, ostatní pak nějaké nealko. Bohužel prý nevaří. V kuchyni se sice evidentně něco připravuje, ale pravděpodobně jen pro ubytované hosty. Nevadí, obědváme z vlastních zásob. Okolo třetí hodiny platíme útratu a opouštíme pension. Tedy ... já s Michalem ještě stále sedíme, vybavujeme se a Honza s Maru nad námi stojí již s batohy na zádech a kroutí hlavami :-) No, to jsou ty dvě pivka :-) Přicházíme pod sjezdovku a dále stoupáme po značce modrého kříže. Nad sjezdovkou dáváme pauzu a pak pokračujeme po cestě dál. Sbíráme maliny a ostružiny, které tu hojně rostou. Potkáváme i místní turisty, kteří jdou jen nalehko a pravděpodobně míří na cabanu Pietrele. Mezi stromy občas vykoukne holý hřeben. To je dobré znamení, že brzy budeme nahoře. Těsně u hranice lesa by měl být po naší levé ruce pramen. Už pomalu vystupujeme z lesa, když na nás volá Maru, že jsme ho přešli. Na naši omluvu musím říci, že je na mapě zakreslen na opačné straně cesty. Ale asi bychom neměli tak hnát a spíš se víc dívat okolo sebe. Doplňujeme zásoby vody, Honza se myje a pokračujeme dál. Stoupáme střídavě kosodřevinou a střídavě po velkých balvanech. Pro změnu se cpeme borůvkama a v 18:30 jsme v sedle Ciurila (1780 m). Zde stavíme stany a vaříme večeři. Do ní přidáváme i kozáka, kterého jsme našli cestou. Nikdo z nás není žádný mykolog a tak si nejsme jistí, zda se jedná o kozáka. Podle Maru to kozák je a tak nám nezbývá nic jiného, než jí věřit, když nám toho zaručeně jedlého kozáka krájí do jídla :-). Chutná to dobře, ale proč Maru vybírá a vyhazuje kousky hub ze své porce? "Maryšo!!! Že ty nás chceš otrávit?!!!" :-) Po jídle je tu čtení na dobrou noc a poté ještě přichází na řadu operace klíště. Honza ho má zakouslé v lýtku. Padají návrhy, co s ním vše provedeme, jak s ním zatočíme a najednou je klíště fuč. Rumunské klíště možná rozumělo česky, a když slyšelo, co na něj chystáme, dobrovolně se pustilo. Anebo se pustilo při nasvícení Honzovou LED lampou. Asi bychom si tu lampu měli dát patentovat :-)

151617181920
21

Ráno vstáváme v 7:30, ovšem na cestu se vydáváme až v 9:30. Jdeme po značce žlutého pruhu, který je na kamenech proti slunci hodně špatně vidět. Stoupáme na vrchol Lolaia Nord (2180 m). V údolí pod námi zurčí řeka Stanisoara a vidíme i hlavní hřeben s nejvyššími vrcholy Retezatu. Z vrchu Lolaia Nord je již také vidět vrchol Retezat a v údolí pod ním pak jezero Stevia. K němu pravděpodobně budeme muset sejít pro vodu. Odpočíváme a okolo nás prochází početná skupina rumunských turistů, kteří jdou z cabany Pietrele. Obcházíme vrchol Lolaia Sud (2270 m) a scházíme do sedla Lolaia (2215 m). Zde nám dámská část skupiny bude hlídat batohy a ta pánská půjde pro vodu. Scházíme do údolí částečně po značené cestě a pak již míříme přímo po kamenné moréně k jezeru Stevia (2060 m). Jezero je to nádherné. Voda je ledová a krásně čistá. Michal připravuje dvoulitrovku Tangu, kterou na místě vypíjíme. Plníme všechny naše láhve, chvilku odpočíváme a pak se vracíme zpět. Míjíme jakousi jeskyni a napojujeme se na značenou cestu. Spěcháme a do sedla přicházíme docela unaveni. Doplňujeme energii a poté se vydáváme dál. Stoupáme na Vf. Retezat. V jeho horní části cesta vede prudkým a suťovitým svahem. Potkáváme zde protijdoucí skupinu osmi Čechům z Prahy, kteří tu jsou s CK Alpina. Jé ti na ten svah nadávají :-) Nahoře potkáváme další Čechy. Jsou to prý rockoví hudebníci a již se vracejí k jezeru Bucura. Večer se s nimi pravděpodobně ještě uvidíme. Je 16:00 a jsme na vrcholu Retezat (2482 m). Rozhled je odtud parádní. Na východě vidíme vrcholy Bucura I, Peleaga i Papusa. Na západě je pak vidět celé pohoří Tarcu. Fotíme, fotíme a fotíme. Později pokračujeme dál. Michala ovšem zrazuje jeho batoh, u kterého praskají plastové přezky. Praská to o sto šest. Zajímavé je, že vždy krátce poté, co udělá nějaký dobrý skutek. A ten musí být po zásluze potrestán. Michal kleje a dodává: "Tak za toto se 20 dní nemodlím. Co 20! Celej rok se nemodlím!!!" :-) Zkoumáme kde soudruzi udělali chybu - přezky jsou vyrobeny z obyčejného plastu a nevydrží takovou zátěž. Bude to chtít nový batoh. Provádíme rychloopravu a pokračujeme dál. Jdeme po hranici přísně chráněné rezervace Gemenele, kde žijí medvědi, rysy a je jedinečná příroda. Ovšem nesmí se tam vkročit. Scházíme do sedla Retazatului (2251 m). Zde svačíme a poleháváme v trávě. Ovšem čas ubíhá. Bereme tedy opět batohy na záda a pokračujeme dál. Naskýtá se nám krásný pohled na vrchol Judele (2398 m) a jezera v rezervaci Gemenele. Za sedlem Saua de Iarna (2297 m) začínáme opět stoupat vzhůru. Honza jedno strmé místo pojmenovává výstižným, ale nepublikovateleným slovem :-). Nejdeme až na vrchol Bucura I, ale míříme přímo do sedla Poarta Bucurei (2280 m). Zde si někdo stěžuje, že toho je na něj dnes již moc, ale to se mi asi zdálo :-) Odtud pak sestupujeme do údolí a zastavujeme se u prvního jezera Tau Portii. Je tu nádherně. Vidina noclehu ve "stanovém městečku" u jezera Bucura nás nijak neláká a tak se tu rozhodujeme přenocovat. Musíme ovšem opatrně, jediné povolené tábořiště je u Bucury a v této oblasti hojně působí ochranáři. Vaříme večeři a se setměním stavíme stan. Před spaním se ještě podává marocký čaj. Někdo spí ve stanu a někdo pod širákem.

22232426
25272829
303133
32343536
373839
4041424344
454647
48495051
525354
555657
58596061
62636465
6667

Ráno je opět nádherné. Slunce vychází za hřebenem, takže to trvá dlouho než dorazí až k nám. Ale sleduji, jak postupně nasvěcuje Vf. Judele, což je pro mě jednoznačně nejhezčí vrchol celého pohoří. Mrzí mne, že nemáme žádnou časovou rezervu a pravděpodobně se na tento vrchol nedostaneme. Ve skalách nad námi se hlasitě ozývá nějaký dravec (možná orel, který se tu také vyskytuje) a to je již jasný signál k tomu, abychom vstali. Snídáme a úplně zapomínáme sbalit včas stan. Později si to uvědomujeme, ale je již pozdě. Stan je sice již sbalený, ale přichází k nám jeden ochranář. Vysvětluje nám, že tu nemáme co dělat. Dále se ptá odkud jsme (možná jsme mohli říci, že jsme třeba z Polska a nedělat našemu národu ostudu :-)) a vyhrožuje pokutou. Nakonec vše řeší jen domluvou. Přiznám se, že mne to ani nepřekvapilo. Četl jsem o podobných případech z Retezatu, kde vše vyřešila jen domluva. Balíme věci a přesouváme se k jezeru Bucura. Zde nacházíme dvě volná místa a stavíme stany. Je již 12 hodin a my teprve vyrážíme na dněšní tůru. Původně jsem plánoval něco delšího, ale již včera mužstvo reptalo a dnes jsme se dostali do časového skluzu. Nehodlám riskovat vzpouru a tak jdeme nalehko na půldenní výlet. Zastavujeme se u pramene pro vodu a pak již stoupáme na nejvyšší vrchol celého pohoří - Vf. Peleaga (2508,8 m). Chvilku se jde suťoviskem, ale jinak to je celkem snadný výstup. Docela spěcháme, protože za námi jde hned několik skupinek turistů. Sice si před nimi držíme solidní náskok, ale je to zbytečné. Vrchol je i tak přelidněný - je tu více jak 30 lidí. Je 13:40 a Honza vytahuje své překvapení - vrcholové šampaňské :-) Chutná výborně!!! Společné vrcholové foto si necháváme na zpáteční cestu a pokračujeme na druhý nejvyšší vrchol Vf. Papusa. Ten je jen o 80 cm nižší než Peleaga a jeho zdolání je stejně důležité, jako u Peleagy - co kdyby se náhodou místní kartografové ve výpočtu výšky spletli :-) Sestupujeme do sedla Pelegii (2285 m), kde svačíme a schováváme zde dvě láhve s vodou pod kameny. Nechceme je zbytečně tahat nahoru. Navíc je lehce pod mrakem a spotřebu vody máme nižší, než jsme očekávali. Následně stoupáme vzhůru a v 15:30 zdoláváme i Vf. Papusa (2508 m). Lidí je tu také hodně. Děláme společné vrcholové foto a sledujeme okolní kopce. Cestou zpět ještě všichni přikládáme svůj kámen na obrovitého mužíka nebo spíše kamennou mohylu a poté již sestupujeme zpět do sedla. Honza jde hledat ukryté láhve s vodou. Asi již zapoměl, kam je dával. Jdu mu pomoci a jsem úspěšný. Potají je nesu k ostatním a pak se škodolibou radostí sledujeme, jak se Honza trápí. Není nad to mít dobré kamarády ... :-) Nakonec se přiznávám a můžeme pokračovat dál. Maru jde napřed. Dáváme ji náskok v domnění, že ji v pohodě doženeme (jak jsme se hluboce mýlili) Sice se docela snažíme, ale tentokrát nám Maru nedává šanci. Na vrcholu Peleagy je první s dostatečným náskokem. Těsně pod vrcholem se dáváme do řeči se dvěma mladými Rumuny. Ptají se nás, zda je cestou nějaký pramen s vodou. Bohužel není, ale my jí máme sebou dost, tak jim litr odléváme. Povídáme si o Rumunsku a České republice. Vyprávějí, že byli na vrcholu vylepit nějakou fotografii, ale moc nechápeme souvislosti. Loučíme se s nimi a jdeme nahoru za Maru. Ta prý půjde ještě kousek napřed a počká na nás. Na vrcholu jsme tentokrát úplně sami a tak můžeme udělat tu správnou vrcholovou fotku. Na vrcholové ceduli je skutečně přilepena fotka dvou mladých lidí s nápisem "LIGIA MARIA, FRENT, WILL YOU MARY ME?". Než si vůbec stačíme uvědomit, co to znamená, blíží se sem dvě postavy... Koukáme střídavě na ně a na fotografii a to jsou snad oni. Klučina kleká, vytahuje z kapsy krabičku s prstýnky a anglicky žádá svou milou o ruku... Té jen vyhrknou slzy a zajíkle odpovídá: "Yes" :-) Je to dojemné a i my máme slzy na krajíčku. Vzápětí přicházejí i jejich kamarádi a všichni tleskáme. Pobrečeli jsme si, ale určitě tu chtěli být sami a tak raději jdeme pryč a nebudeme je již dál rušit. Maru na nás čeká a my se jí hned svěřujeme, že jsme právě byli svědky zasnoubení. Pokračujeme dál. Schazíme si pěkné esíčko ;-) a pokračujeme do sedla. Už je hodně hodin a tak již nepůjdeme na Custura Bucurei (2370 m). Maru se jde ještě podívat na nedaleké sněhové pole a již sestupujeme zpět k jezeru Bucura. Po večeři sledujeme, jak za tmy sestupuje z hřebenu skupina lidi. Fandíme jim s vínovicí v ruce :-) Horská služba jim jde naproti a v pořádku je přivádí do tábora.

686970
7172737475
76777879
8081828384
8586878889
909192

Ráno si balíme věci, dopíjíme zbytek malcaa a scházíme do údolí podél toku říčky Bucura. Ta na svém toku vytváří pěkné vodopády a lagunky. Škoda, že teče hluboko pod námi. Po hodině přicházíme na Poianu na Pelegii, kde je další tábořiště. Přecházíme říčku po dřevěném mostě a začínáme stoupat do kopce. Nahoře se nám otevírá krásný výhled na centrální část Retezatu. Míjíme dvě malá jezírka a přicházíme do sedla Plaiul Mic (1879 m). Zde Honza vytahuje další překvapení - draka. Příliš tu ale nefouká a tak to není žádná velká drakiáda. Následuje sestup ke cabaně Buta. Zde si každý dáváme lahvového Ursuse. Jeho účinky na sluníčku jsou sice zabijácké, ale nejde si nedat :-). Honza s Maru si objednávají dobrou polévku a na řadu přichází i salám a chléb z vlastních zásob. Po odpočinku pokračujeme dál po dlouhé kamenité cestě. Cesta je to nezáživná a zničující. Honza řeší problém "18ti kapek", ale to nebudu dále rozvádět :-). Později přicházíme k loukám s několika usedlostmi a nádhernou, typicky rumunskou krajinou. Seníky, stádo ovcí a jejich ochránci - ovčácští psi. Po turistické cestě sestupujeme k soutěsce Butii (900 m). Honzu soutěska asi moc neláká. Prý nám bude hlídat batohy a zatímco budeme v soutěsce, vykoupe se v říčce. Bereme si jen foťáky a čelovku a vcházíme do 400 metrů dlouhé soutěsky. Jdeme korytem říčky. Přeskakujeme z kamene na kámen. Přecházíme kmen padlého stromu a přelézáme různé skalky. Nad námi se tyčí vysoké skalní stěny. Ve druhé polovině soutěsky je jeskyně. Jdeme dovnitř. Všímáme si struktury povrchu vnitřní části jeskyně - vápencová skála je plná malých prohlubní od kapající vody. Jdeme stísněnými prostorami asi 10 nebo 15 metrů hluboko a pak se vracíme zpět. Kousek za jeskyní je soutěska zakončena malým vodopádem. Vracíme se zpět k Honzovi. Ten již září čistotou, narozdíl od nás, co jsme se pěkně umazali v jeskyni. Vyhazujeme naše odpadky do odpadkového koše (narozdíl od zde kempujících Rumunů, kteří je hrnou do křoví :-( ). Dále si vyhlížíme místo ke spaní a pak jdeme do restaurace. Zpívá a tančí tu dětský sbor v lidových krojích. Objednáváme si výborné jídlo a zapíjíme Ursusem, případně borůvkovou limonádou. Spíme nedaleko pod širákem.

93949596
979899100101
102103104105
106107108109110111112
113114115

Následující den se vracíme do Svaté Heleny k našemu autu a vracíme se zpět do ČR. Škoda, že jsme neměli více času a nestihli toho více. Láká mě hlavně oblast malého Retezatu - jak samotný hřeben, tak soutěsky a jeskyně v jeho podhůří. Ale snad se tam jednou vrátíme...

Radek


(c) Copyright Radek Tomeš 2000-2011  |  Developed by Radek Tomeš, artie@email.cz