ICQ : 295172559 295172559
 Stránky jednoho nadšence do hor, treků, ferat, cyklistiky a cestování Nastavení      
Na úvod Cestopisy Články Webdesign Aktuality Kontakt
Akce
Durmitor
Raxalpe
Rodna
Vysoké Tatry
Turecko
Kurdistan
Kaçkar daglari
Muráňská planina
Javoří hory
Červené vrchy
Schneeberg & Hohe...
Hochschwab
Volovské vrchy
Slovenský kras
Nízké Tatry
Peilstein & Hollental
Zillertalské Alpy
Horhany
Paklenica
Vysoké Tatry
Vtáčnik
Hochschwab
Walliské Alpy
Horhany
Sulovské vrchy
Vysoké Tatry
Capatinii
Paring
Strážovské vrchy
Totes Gebirge
Slezské beskydy
Lúčanská fatra
Povážský Inovec
Králický Sněžník
Strážovské vrchy
Retezat
Banát
Fagaras
Zakarpatská Ukrajina
Pieniny
Vysoké Tatry
Rumunsko
Bihor
Bukovské vrchy
Korsika
Malá Fatra
Vysoké Tatry
Sulovské skály
Rila
Chočské vrchy
Králický Sněžník
Vysoké Tatry
Malá Fatra
Sierra Nevada
Andalusie
Nízké Tatry
Julské Alpy
Rumunsko
Velká Fatra
Roháče
Bihor
Transilvania
Malá Fatra
Roháče
Malá Fatra
Turecko
Slovenský ráj
Tatry


Články
Nový Zéland 5
Mt Ariples
Taranaki aneb ...
Taupo, Ruapehu ...
Ruapehu
Jak to viděl Alf
Výlet na Slovensko


Aktuality
10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz


Webdesign
CARV.CZ
KARI.CZ
www.multibranshop.cz
www.pallmall-american
-classic.cz

www.pierre-cardin.cz
www.therm-mares.cz

 STRÁŽOVSKÉ VRCHY 2009
4.7. - 6.7.2009 |   Radek, Jirka, Jindra 
Krátce po 7:00 vystupujeme z autobusu na náměstí v Bojnici. Jedná se o lázeňské městečko ležící v bezprostřední blízkosti Prievidze. Zastavujeme se u turistického rozcestníku a rozhlížíme se po místních zajímavostech. Tou největší je místní zámek, který je bezesporu nejkrásnější na Slovensku. Dále tu jsou dvě jeskyně a součástí zámeckého parku je i nejstarší a největší slovenská ZOO, kde mimojiné chovají medvědy a slony. Jirka si kupuje jídlo v místním obchůdku. V rychlosti snídáme a mezitím se nás jedna holčina ptá kam jdeme. Ani nevím, kde se tu najednou vzala. Právě se převlékám, stojím tu jen ve spodním prádle :-) a tak to za mne musí vysvětlovat kluci. Vycházíme v 7:15. Míjíme zámek a pokračujeme okolo zámecké zahrady se ZOO. Jdeme do kopce po asfaltové cestě a za ohradou slyšíme řádění opic. Později si prohlížíme rodinku čápů a pak již opouštíme asfaltovou cestu i ZOO. Následně nás doprovází zuřivý štěkot psů - procházíme okolo kinologického areálu. Následuje prudké stoupání, které končí až na rozcestí u kapličky sv. Vendelína (484 m), kam přicházíme v 7:55. Pokračujeme dále po červené značce. Cesta vede lesem mírně do kopce a s Jirkou se shodujeme, že je to tu podobné, jak u nás cesta z Mírova do Kostelecké Lhoty na hřiště :-) První průsek v lese je až v Sutovském sedle (529 m), ale daleko vidět není. Následuje prudší stoupání, kde potkáváme místního chlapíka - houbaře. Po krátké rozhovoru pokračujeme dál a později dáváme pauzu ve stoupání na Panský háj. Po svačině přicházíme na rozcestí Panský háj (780 m). Stojí tu pěkná dřevěná chatka a vedle ní je pramen s vodou. V této oblasti je ale již docela rušno. Míjí nás auto s asi 6ti lidmi a hemží se to tu i dalšími turisto-houbaři-výletníky. V 10:30 přicházíme na Boškovie laz (935 m). Zde již nejsou žádní jiní lidé, ale hemží se to tu malými bílými muškami. Jsou jich tu tisíce. Scházíme kus svahu západním směrem v očekávání výhledu, ale bohužel nic se nekoná - na výhledy si musíme ještě počkat. Scházíme dál po červené do sedýlka a zde zastavujeme, odpočíváme a obědváme. Jindra jako bonus vytahuje plechovku plzeňského piva. No Jindro, takový bonus si necháme líbit. Doufáme, že tam máš celé plato :-) Po obědě pokračujeme dál a konečně přicházíme na místo s pěkným výhledem jihozápadním směrem. Vidíme hřeben s dominantním vrcholem Rokoš (1009,9 m) a údolí s vodní nádrží Nitrianské Rudno. Jsme tak zabraní do focení, že si ani neuvědomujeme, kam se poděl Jirka. Buď šel napřed nebo šel hledat místo na focení níže ve svahu. Chvíli čekáme a pak pokračujeme dál. Občas nám to nedá a zase čekáme. Nechce se mi věřit, že by šel tak daleko napřed (že bychom ho až tak štvali :-)). Dokonce se vracím až na místo, kde jsme se viděli naposled a nic. Teď je již jisté, že šel opravdu napřed. Jdeme dál a za chvilku jsme u něj. Prý tu už 15 minut sedí na pařezu a čeká na nás :-) Následuje prudší stoupání a v 13:30 stojíme na vrcholu Magura (1141 m). Píšeme pár řádků do vrcholové knihy a společně se fotíme. Následně pokračujeme asi 15 minut mírně z kopce na rozcestí Nad Velkou lúkou a za dalších 15 minut stojíme na vrcholu Malé Magury (1106 m). V mapě je sice značen výhled, ale ten se opět nekoná (Pokolikáté už?). Zde necháváme batohy v křoví a pokračujeme nalehko po žluté značce. Sestupujeme lesem a často se prodíráme vysokou trávou (ráj pro klíšťata). Tou jsme dnes již také několikrát šli, ale nyní je to mnohem horší - po této cestě evidentné dlouho nikdo nešel. Sestupujeme do sedla a zde fotíme výhledy do okolí. S Jindrou vyhlížíme a fotíme oblast Sunegovci, odkud pravděpodobně pocházejí předci jednoho našeho bývalého kolegy. Pokračujeme dál až přicházíme k místu, kde cesta začíná prudce klesat. Omylem ji považujeme za cestu z vrcholu skály do Temeše. Je nám to trochu podezřelé, čekali jsme holou skálu, ale co se dá dělat. Náladu si spravujeme konzumací místních borůvek. Vracíme se zpět do sedla a začínáme stoupat ... Najednou Jindra volá, že jsme to popletli a skála je ještě o kus dál. Následuje těžké rozhodování, zda se pokračovat v návratu nebo si ještě více zajít. Jirkovi se tam již nechce, já to vidím podobně, ale zase si říkám: "Když už tu jsem ..." Navíc se ta skála jmenuje skoro stejně jako já ... :-) Nakonec se Jirka vrací sám na Malou Maguru a já s Jindrou jdeme na Temešskou skálu. Přicházíme opět k místu "fiktivního vrcholu" a sestupujeme lesem. Za chvilku (5 minut) jsme v dalším sedle a odtud je vrchol značen jako dalších 5 minut chůze. Stoupání je to skutečně prudké. Posledních pár metrů vrcholu je to již dobrá lezecká "trojka". Je 15:40 a konečně jsme nahoře. Výhledy jsou tu opravdu pěkné. Vidíme odtud celé údolí říčky Nitrice, hřeben Malé Magury, hřeben Rokoše a Suchého vrchu. Na severu se vyjímá nejvyšší vrchol pohoří - Strážov. Cestou zpět si v jednom místě cpeme břicha lesními jahodami, ale jinak cesta zpět není nijak příjemná. Opět se prodíráme travinou, nohy máme ošlehané a svědí to. Áaauuu, navíc mne něco kouslo ... vytahuji z lýtka včelí žihadlo :-(. Konečně jsme zpět na vrcholu Malé Magury a můžeme se posilnit a občerstvit z našich zásob. Jirka tu na nás čeká a usmívá se, když nás vidí totálně zničené (však on dobře ví, že před chvílí na tom byl podobně :-)) Následuje dlouhý a prudký sešup. Cesta je ve spodní části navíc vymleta od vody, takže je to labužo. Naštěstí sedlo už je vidět a s ním i rozlehlá louka, kde naše dnešní cesta končí. Vybíráme místo k postavení stanu a poté scházíme k nedaleké salaši. Umíváme se a doplňujeme zásoby vody u pramene s vodou. Následuje hledání a odstraňování klíšťat. Jindra nachází dvě, Jirka je v pohodě, ten nemá žádné. Já měl naposledy klíště před devíti lety a dnes jsem chytil rovnou tři!!! Následuje pohodový večer, vaření večeře, povalování se a focení Klaku, který je odtud vidět. Jirka vaří silný černý čaj (zastavovač stolice a možná i srdce :-)) Se setměním jdeme spát.

12345
678910
11121314
1516171819
2021222324
25262728
293031
3334
3235363738
3940

Ráno vyrážíme před osmou hodinou. Fotíme údolí s vesničkou Čavoj (na horizontu je vidět i Vapeč) a pak pokračujeme dál po červené. Předjíždí nás malé terénní suzuki a chlapíci uvnitř se nás ptají, zda nás v noci neobtěžovali medvědi. Naštěstí ne. Po necelé půlhodině chůze lesem přicházíme k průseku mezi stromy. Je tu výhled blízké kopce a na Strážov. Čekáme na Jindru, který vstával o něco pomaleji a vyrážel později. Společně pak přicházíme do sedla Kolenová (795 m). Z něj stoupáme dál a přicházíme na louku s pěkným výhledem Strážov a okolí. Následující prudké stoupání na Čičerman (956 m) je opravdu jen pro fajnšmekry (a to my přece jsme :-)). Po sestupu do sedla Gápel (708 m) dáváme pauzu. Vede tu silnička po níž jezdí hlavně cyklisté, ale občas projede i nějaké to auto. Létá tu množství krásně zbarvených motýlů (Perleťovec malý). Jeden z nich si oblíbil oranžový uzávěr Jirkovy láhve na vodu. Pravděpodobně ji považuje za květinu a bodá do ní svým sosákem ... :-) I když ho Jirka odežene, tak se motýl hned vrací :-) Jdeme s Jirkou napřed. Nástup na červenou značku je dost prudký a neoznačený. Následně je jinak nevýrazná cesta již celkem označena dobře, aby se vzápětí trochu zmateně napojila na vozovou cestu vedoucí ze sedla. Jdeme tedy dál, ale zanedlouho si uvědomujeme, že nikde nevidíme turistické značení. Vracet se nám nechce, pohled do mapy nám moc nepomáhá a tak jdeme dál. Vycházíme z lesa na louku a zde cesta končí. Je tu výhled a tak se snadno orientujeme. Jsme opravdu špatně. Pod námi jsou Čičmany a v pravo vrchol Javorinka, přes který jsme měli jít. Rozhodujeme se pro přímý sestup do Čičman. Prodíráme se vysokou trávou a přicházíme k posedu. Zde nacházíme cestu a světe div se, ona je i značená. V mapě nic takového nemám, ale žluté značení vypadá mladě, takže je to asi nějaká novinka. Ještě volám Jindrovi, že jsme sešli z cesty, a že na něj počkáme v hospodě. Je pravé poledne a my přicházíme k prvním srubovým dřevěnicím s bílou ornamentální výzdobou, která se v Čičmanech používá již 200 let. Jdeme přímo k pensionu Javorina, kde usedáme na zahrádku a objednáváme si jídlo a pivo (Zlatý bažant). Na obloze se mezitím zatahuje a v dálce začíná bouřit. Jindra přichází ve 14:00. Vypráví, že mu bylo podezřelé, kam jsme se ztratili, když v lese procházel pavučinami :-) Prý jsme přehlídli odbočku (šipka na stromě a neznatelná pěšina), která vedla z vozové cesty jen asi 20 m poté co se na ni napojila turistická cesta. Jindra vystoupil na vrchol Javorinka (972,9 m) a sestoupil do Čičman po sjezdovce. Začíná pršet a tak se na pokyn obsluhy hromadně přesouváme z pod slunečníků do restaurace v pensionu. Jindra také obědvá a následně čekáme, až venku přestane pršet. V 15:30 vyrážíme. Jdeme po silnici a za vesnicí se kluci koupou v potoce. Věřím, že se po koupeli cítí výborně, ale ta ledová voda není nic pro mne :-) Ošpráchnout se to jó, ale celej tam nepolezu. Klidně si můžou říkat, že jsem prase, však oni na tom za chvilku budou zase stejně :-) Odbočujeme ze silnice vpravo a pokračujeme okolo skupiny nějakých skautíků, kteří odpočívají. Za chvilku potkáváme dva Čechy, kteří se nás ptají, jak je to daleko do Čičman. Mapu nemají a před chvílí evidentně zmokli. Stoupáme do prudkého svahu, v jednom místě odpočíváme a pokračujeme dál, až přicházíme k rozcestí se zelenou značkou. V 17:20 pak přicházíme na lůku Pod Strážovom. Batohy schováváme v lese a nalehko pokračujeme dál. Na východě vidíme Klak i Velkú lůku na Malé fatře. Severním směrem jsou pak vidět Sulovské skály. Pokračujeme na samotný vrchol Strážov (1213 m), odkud je výhled západním směrem. Pod námi je vidět vesnička Zliechov, ovšem okolní kopce jsou v oparu a navíc je vidíme proti slunci. To ale nevadí, i tak je tu krásně. Jindra by tu nejraději nocoval, ale není tu žadný zdroj vody a navíc musíme ukrojit co nejvíce ze zítřejší trasy ... Návrh se zamítá :-) Zapisujeme pár řádků do vrcholové knihy a společně se fotíme. Celkově tu trávíme asi 40 minut. Poté se vracíme k batohům a pokračujeme dál po červené. Zem je po dešti mokrá. Klouže to i na vlhkých vápencových skalkách a kamenech, které jsou na stezce a tak sestup vyžaduje opatrnost. I tak se jednou válím po zemi, ani nevím jak :-) Přicházíme do sedla s pramenem vody (jeden z pramenů Strážovského potoka). Doplňujeme naše lahve a pak sestupujeme severním svahem podél toku potůčku. Cesta je značena žlutou značkou (pro mne opět překvapení, to tu dříve nebývalo), orientace je proto jednoduchá. V 19:20 přicházíme k bůdě Medvedie. Zde jsem plánoval přenocovat, ale bůda je v žalostném stavu. Uvnitř je hrozný nepořádek a zde tedy noc trávit nebudeme. Jdeme se podívat na vyhlídku na Medvediu skálu a poté k nedalekému Strážovskému vodopádu. Jedná se o 9 metrů vysoký vodopád, který leží nad svým menším, 3 metry vysokým bráškou. Vracíme se k bůdě k našim batohům a následně jdeme dál. Scházíme až k rozcestí se zelenou značkou. Je tu křížek a nedaleko seník a turistické odpočívadlo. Podle názvu rozcestí tu má být chata, ale nenacházíme ani chatu, ani její základy. Na přenocování to tu není ideální, a i když se už stmívá, tak pokračujeme dál. Vstupujeme do Radotiné doliny. Na jejím začátku je úzká soutěska. Teď potmě to tu vypadá docela strašidelně. Konečně jsme u rozcestí Sůtok potokov (519 m), kde je turistický přistřešek a vedle něj ideálně rovný plácek pro stan. Je tu také malá vodárna a kousek od přístřešku pramen s vodou. Již potmě stavíme stan a večeříme.

4142434445
46474849
50515253
54555658
5759606162
6364656667
686972
7071

Vstáváme po sedmé hodině. Budí nás provoz na cestě. Lesáci nakládají nedaleko ležící kmeny stromů na náklaďák. Po snídani a sbalení věcí se jdeme podívat zpět do soutěsky. Prohlížíme si malou jeskyni a fotíme zurčící strážovský potok. Na další cestu vyrážíme v 9:00. Pokračujeme dál na sever podél toku potoka po asfatové cestě. Míjíme několik tábořisť a přicházíme k rozcestí Predborie. Zde je již hodně turistů, kteří sem směřují z blízké obce Pružina. Pokračujeme dál soutěskou Radotiná, nakukujeme do jeskyně Babírátka a potkáváme cyklisty, pro které je soutěska vyhledávanou lokalitou. Později přicházíme do obce Trstie. Hned na jejím začátku nás zaujme rozlehlý ranč s velkým parkem a zahradou. Hádáme, která z celebrit ranč vlastní :-) Na křižovatce u kostelíku usedáme do trávy ve stínu stromů a dojídáme poslední zásoby jídla. Po obědě pokračujeme dál směr Podskalie. Zde nám zastavuje jedna milá paní a ptá se, zda nechceme kousek vzít. Do auta se jen tak tak vejdeme, ale rádi se vezeme. Paní se ptá odkud a kam jdeme a doporučuje nám výstup na Poskalský Roháč (720 m). Vystupujeme v Podskalie, jen kousek od místní hospody. Tak pánové vyberte si - buď Podskalský Roháč nebo hospoda. Vyhrává hospoda :-) Ne teď vážně, on Podskalský Roháč je krásný, ale bohužel dnes už ho opravdu nestihneme. Hodpoda právě zavírá, ale lahvového Bažanta nám ještě prodávají. Usedáme do stínu na lavičku a odpočíváme. Kluci si všímají, že mám na krku klíště (celkově čtvrté) a rozhodujeme se pro okamžité odstranění. Hlavní operatér Jindra si dává záležet, ale klíště se jen tak nedá a vzdoruje. Operace nakonec trvá asi hodinu, ale je úspěšná. Vyčerpaní jsme všichni - operatér, klíšťák i pacient :-) Musíme pokračovat dál. Procházíme okolo obecního úřadu, kostela a za vískou míjíme fotbalové hřiště s asi 1 metr vysokým pažitem :-) Po hodině chůze přicházíme do vesničky Horný Moštenec, kde si dáváme další pivko (Gorgoň) v hospodě. Jindra už mě varuje, že bych měl brzdit, když večer budu řídit. Má pravdu, naštěstí do večera bych to měl vydýchat (pojedeme až po 22:00). Následně pokračujeme dál po zelené značce. Před Povážskou Bystricou se nám ukazuje Velký Manín v celé své kráse a vidíme i část Kostoleckej tiesnavy. Považská Bystrica je v některých bodech trochu odlišná od jiných měst. Koupaliště je umístěno přímo uprostřed sídliště (obvykle na okraji měst) a autobusové nástraží je na kraji města (obvykle v centru města). Autobusové nádraží sice nacházíme, ale až zde zjišťujeme, že nám náš autobus jede od Domu služeb :-( Vracíme se tedy zpět do centra a jen tak tak stíháme autobus v 18:03 do Trenčína. V Trenčíně následně přestupujeme na autobus do Bánovců nad Bebravou, kde máme auto. Vše zakončujeme na večeři v restauraci Dallas a pak již uháníme směr ČR.

737475767778
79808182
83848586



Radek


(c) Copyright Radek Tomeš 2000-2011  |  Developed by Radek Tomeš, artie@email.cz