Proč carving
není kročná technika
Odborníci, kteří v poslední době začali vyjadřovat o
carvingu provádějí ve svých teoretických a metodických úvahách stále stejný
kotrmelec. Nemějte jim to za zlé – desítky let žili v okovech jen jedné
jediné správné a v odborných kruzích uznávané teorie a metodiky. Ze
společenských věd víme, jak těžko se zachází z nově nabytou svobodou a
přirozenou reakcí je tápání, neujasněnost a myšlenková nesourodost.
Při popisování carvingu se někteří „moderní“ autoři vydají
správným směrem (poměr zatížení obou lyží je stejný, atd.), ale nedotáhnou
svoje úvahy do konce. Dřív nebo později se u nich objeví známé stereotypy,
které nedokáží opustit a být opravdu v teorii carvingu přínosem.
- Pokračují v používání nesmyslně složitého názvosloví,
kterému běžný žák dnešní 7. třídy nerozumí ani omylem. Současné názvosloví
odpovídá gymnastickému na úrovni 1. výkonnostní třídy – kolik takových gymnastů
v republice máme a kolik jich chodí na základní školu? Pro koho vytváříme
tak složité názvosloví?
Tím danou činnost, kterou chtěli zjednodušit a zpřístupnit
široké lyžařské veřejnosti opět znemožní a mohou o ní opět diskutovat pouze
někteří „fundovaní odborníci“. Nedělejme si iluze – tyto články nečtou ani
dospělí, ani běžní lyžařští instruktoři, ale ne proto, že by se nechtěli něco
nového naučit.
Dnešního lyžaře nezajímá – povýš, poníž, v přesně
stanoveném okamžiku zapíchnutí hole do sněhu, vklonění pánve, kompenzační
odklon atd… Chce jezdit jednoduše, lehce a hlavně přirozeně.
- Teoretici ze staré
školy popisují carving a používají protirotaci ramen – a jsou
zase zpátky v kročné technice. V tomto okamžiku slučují prvky závodní
lyžařské techniky s technikou, kterou používá běžný lyžař. Neoddělení
speciální závodní techniky je pro lyžaře matoucí.
Máme pro Vás radu, jak jejich omyl
odhalíte.
Sedněte si na otáčecí barovou
židli, mírně pokrčte kolena a rotujte s rameny vpravo a vlevo.
Současně pozorujte svoje kolena – věrně a zcela přirozeně následují pohyb
ramen. V carvingovém oblouku mohou kolena při rotaci ramen jejich pohyb
přirozeně následovat. Inicializace oblouku začíná od ramen (přesněji od pohledu
a pohybu hlavy).
Proto carving nemůže být kročná
technika .
- Rotace ramen má v carvingové jízdě zcela dominantní
roli. Prakticky řídí celou jízdu. Lyžař se v kterékoli fázi
oblouku (to je další „nestandardnost“) rozhodne k přechodu do dalšího
oblouku (a proč by nemohl ?) a tento přechod zahájí přetočením ramen a paží ve
směru nového oblouku. Již z barové otáčecí židličky víme, co následuje: za
pažemi a rameny se otáčí trup, boky a kolena, a to skutečně v tomto
pořadí. Dojde k přehranění a lyžař zahajuje oblouk na opačnou stranu.
Čím větší je příklon ramen ke
svahu, tím je větší příklon všech částí lyžařova těla a hlavně kolen. Lyže
získávají větší zahranění, lépe drží, lyžař může zvětšit náklon těla – a začne
si užívat jízdu. Jsem si dobře vědom toho, že je to přesně naopak než hovoří
teorie ze 70. let minulého století. a proto ještě jednou - carving není kročná technika!
Cuny
