Carving je
přirozený
Každé dítě, postavené na lyže, stojí přirozeně
s váhou na obou lyžích. Pokud jej postavíme šikmo na svah, bude, opět přirozeně, stát na horních hranách obou lyží.
Horní lyže je přirozeně předsunutá, noha pokrčená, spodní, naopak, poměrně
napnutá.
Pokud se chceme rozjet,
nezbude nám, přirozeně, než naklonit těžiště
víc dopředu.
A to už je základní carvingový postoj.
Stejně přirozené je, pro nezkaženého začátečníka, dívat se
do směru zatáčení, natáčet tam ramena a za nimi i tělo.
Při přechodu do nového oblouku jsou to opět
oči a ramena, která jako první určí nový směr jízdy. U dobrých carverů ještě
hluboko v průběhu původního oblouku.
Další přirozeností je náklon celého těla do
"zatáčky". Již není důvod aby tomu právě u lyžování bylo naopak než
ve všech jiných sportech.
Carver je první
lyže, která se po náklonu těla do oblouku (přirozeně spojeném se zahraněním)
chová jako každé jiné sportovní náčiní - In-line, brusle, kolo, motorka,
skateboard, snowboard, surf, travní a
vodní lyže, ...
U těchto sportů, přirozeně, nikoho ani nenapadne, natáčet se ven z
oblouku. Následoval by pád!
Proč to není obecně jasné
také v lyžování? Díky zakořenění starých technik a jejich zastáncům. Nic
pragmatického v tom není.
Natáčení těla a náklon do
oblouku řeší i další přirozenost – strach ze
sklonu svahu. Každý začátečník raději natočí a přikloní tělo k blízkému
svahu, než do prázdna na opačnou
stranu.
Další naprosto přirozenou věcí je náklon jezdce dopředu při
zahajování oblouku.
I při běhu, dokonce i při
rychlé chůzi, musíme být předkloněni dopředu, abychom vůbec mohli udělat rychlý
krok. Rovnovážný postoj = záklon. Žádná novinka ani v ostatních
sportech.
Nenechte si křečovitě
pokroutit postoj složitým popisem postavení a činností částí těla.
Carvingový
postoj i pohyb je především přirozený.
carv