|
|
| předmět: Re: Vnitřní nebo vnější? |
23:53:57 |
|
| zpráva: |
Souhlasím s Petrem, že styl je projev individuální adaptace techniky, při níž se zachovávají stěžejní prvky
dané techniky. Mám ale za to, že nejde čistě jen o motoriku: osobní styl závisí např. i na temperamentu
osobnosti a na jejím emocionálním rozpoložení (jinak provádím pohyby v rámci téže techniky při jízdě pohodové
versus agresivní, ať už je to proto, že jsem taková osobnost, nebo že tak aktuálně jen jedu). Styl tedy
vidím jako způsob provedení pohybu, které souvisí také mj. s technickou zdatností, tělesnými dispozicemi a
duševním stavem. Oddělení techniky a stylu je občas obtížné a nejednoznačné. Ukazuje se to např. v
obtížnosti rozpoznat, zda jde o nedostatek v technice („chyba“) nebo o individuální stylový prvek (daný např.
tělesnými dispozicemi jako výškou, silou, pružností, hendikepem apod.). Na tom často troskotají trenéři, snaží
se závodníka učesat podle jednotného mustru, „vzoru“ momentálně vítězícího borce, bez ohledu na specifika
jezdců. Příklad k přemýšlení a diskusi: jsou jízda v oblouku s odklonem trupu a bez něj dvě různé
techniky? nebo jen dvě varianty téže techniky (nazvané třeba racecarving)? mohou to být i varianty stylové
(jedu pohodově = bez odklonu, dynamicky = s odklonem)? atd. atp., je to tématika poměrně složitá, která
začne být zajímavá především v praktické aplikaci „co opravovat a co ponechat“. „Ucelená“ odpověď
na téma vnitřní x vnější existovat může, ale nikoli ve smyslu stručného paušálního rozhodnutí A nebo B. Lze
tak i tak: technika potřebná k nejúčelnějšímu zacházení s nástrojem zvaným (carvingové) lyže se zjednodušila
(„stačí jen v jízdě naklopit lyže na hranu“), ale současně z hlediska teorie zkomplikovala. K realizaci
pohybového úkolu „naklopit lyže na hranu“ vede více cest a úspěch není tolik vázán na vzorové provedení (lyže
na hraně zatáčí takřka blbuvzdorně), takže připouští i větší škálu a rozsah individuálních stylových projevů. |
|
|
|
|
|