|
|
| předmět: Re: rotace ramen |
14:56:03 |
|
| zpráva: |
Dotaz zněl: "Mam dotaz, jestli se používá rotace ramen při základním carvingu a race carvingu."
Protože
se k odpovědi dostávám až po několika příspěvcích, reaguju už i na něco již zde napsaného.
Mám pocit, že
se tady dává dohromady několik věcí.
1. nasměrování trupu ve směru budoucího, resp. zahajovaného oblouku
(příští brány), podle švýcarské metodiky Orientieren coby jeden ze šesti základních pohybů (Kernbewegungen),
jež lyžař provádí. Toto nasměrování ale není točení, a to ani směrově „pozitivní“ neboli rotace (točení je
podle Švýcarů další z oněch základních pohybů), ať už uvažujeme podle metodiky Schneesport Schweiz nebo nějaké
jiné). Pokud tedy rotaci chápeme jako pohyb kolem osy z v rovině transverzální. A kromě toho je vhodné ba
nutné rozlišovat rotaci ramenou a pánve.
2. dorotování (Nachrotieren), které je takto popsáno např. v
metodice rakouské (např. Wallner, Carven). Není to ale rotace coby impuls k zahájení točení lyží, nýbrž
rotační impuls vytvořený jen vnější paží nebo v ramenou, započatý ve fázi vedení a vrcholící v závěru oblouku.
Ve slalomu vlastně splyne s „odboxováním“ tyče. Cílem tohoto dorotování není (spolu)způsobit zatáčení lyží,
nýbrž napomoci provedení závěru silně utahovaného oblouku (viz diskuse nedávno, fishhook).
V tomto
smyslu by odpověď na výchozí Danielův dotaz, jímž jsem ostatně byl vyvolán, jestli se rotace ramen používá v
race carvingu, zněla „ano, ale specificky“ s výkladem ad 2.
Btw, dorotování může být i hodně výrazné. Je
to nejnověji vidět třeba u Byggmarka, který to hlavně doleva zvýrazňuje ještě vyloženým natáčením hlavy
(brutální Kopfsteuerung).
Podobně situačně vynucené je vidět třeba v obřáku. Pamatuju, jak Anja Pärson
kdysi v Mariboru (dost na placce) tahala skoro v každém oblouku vnější paži z polohy až nad hlavou a za osou
trupu.
3. Vzhledem k tomu, že ve vedení oblouku při maximálním náklonu/odklonu často dochází k „zalomení“
s určitým protirotačním natočením trupu (rakousky Vorseitbeugen, česky název zatím není, pracovně Petr Jireš
„ohýbání vpřed stranou“), pomáhá následné dorotování rovněž při „zrušení“ Vorseitbeuge před přechodem do
nového oblouku.
4. To, že se dotahuje vpřed vnější bok, je ale věc nikterak nová. Přesně před 9 lety jsem
to ostatně doporučoval v prvním českém návodu ke carvingu, ispirován mj. Trnkou, který to hlásal už předtím.
To ale neznamená, že by taková rotace v „centrále“ = pánvi šla přes osu těla. Jak ostatně už 1996 (a možná
ještě dřív) psal Sepp Thayer „zablokovaná rotace“. Dotaz se nicméně týkal „rotace“ ramen, nikoliv pánve.
O tom, jak je to v base carvingu, bych nechal promluvit Járu, který se snad i v tomto zapojí.
Funcarvingu se dotaz netýkal. |
|
|
|
|
|
