|
|
| předmět: Re: SKI |
21:14:51 |
|
| zpráva: |
Jasně. Produiskutovali jsme to tolikrát do detailu, že víme, co se tím myslí. Tady na carvingovém webu ale
může taková filozofie působit nezvykle: tady obvykle platí zaříznout hranu, držet někdy až do protisvahu a
krájet, co to dá. Čím výraznější koleje, tím lépe. Neboť tu nejde o rychlost, resp. čas. Takový carver by si
ale měl dostatečně uvědomovat, že tam, kde je třeba být nejrychlejší, jde o to, pracovat s lyží na sněhu co
"nejlehčeji", aby při zachování trajektorie oblouku neryla zbytečně, nýbrž klouzala s co nejmenším brzděním.
Tudíž i třeba za cenu částečné rezignace na krájení, jež - na rozdíl od funcarvingu - není cílem ani ideálem.
Tohle, myslím si, není obecně známá věc, a proto moje obavy, aby to bylo správně pochopeno. Teď snad už ano.
Nakolik bylo za vydařenou SL-sezonou Š.Z. "omezení síly", si netroufám posoudit. Ale je zřejmé, že kdyby
ji při jízdě nedávkovala správně, nezajela by ty svoje nejlepší výsledky. A pokud se dobře pamatuju, právě v
Are na tom studeném neklouzavém sněhu to chtělo jet s citem.
Zkusil bych ještě zformulovat myšlenku, že
(hlavně dynamickou) sílu jako takovou je třeba mít, abych s ní mohl dobře hospodařit: přidat, ubrat, nasadit,
povolit... Když ji nemám, bojuju jako o život, neuvolněně, křečovitě, a tudíž na náročné trati nemohu jet
dostatečně lehce. Samozřejmě za předpokladu, že mám správnou techniku, bez ní je síla nanic. A zase technika
bez síly je dostatečná jen do určité míry a rozhodně ne do vrcholového lyžování.
Tak nějak bych to viděl. |
|
|
|
|
|
