|
|
| předmět: Re: Jarní terén |
15:06:48 |
|
| zpráva: |
Těžko posoudit, v jakém stavu povrch ("podložka") byl. Může už být natolik prasecký, že to prostě pořádně
nejde.
Na slušném manžestru, i když jsou zmrzlý natvrdo, by dobrá nabroušená lyže držet měla. Ale
všichni nějak ze zkušenosti víme, že to není jako když o něco měkčí podložka umožní tak akorát (to "tak
akorát" bude jistě pro různé lyžaře různé, podle jejich technické vyspělosti) penetraci hrany, která se
dostatečně zakousne, ale přitom je střihová pevnost sněhu natolik vysoká, že nepovolí. Ideálním případem je
přece lehce odměklý, původně zmzlý jarní firn, na němž jsme obecně "nejlepšími lyžaři".
Právě v tom, že
hrana se zakusuje jen málo a neochotně a permanentně hrozí se utrhnout (čím hrbolatější sníh, tím víc, chápu
to tak, že jí je neustále bráněno se zakousnout), je složitost a) nadávkování a b) načasování. Klasicky
platilo, že na ledě musí být záběr krátký. Dnešní lyže už lépe drží, ale pořád ještě na tak brutálním tvrdu
nejde prostě položit lyži v zahájení do oblouku na hranu, nalehnout a někde skoro ve vrstevnici z té hrany
odejít na druhou do dalšího oblouku. A asi je třeba smířit se s tím, že v takových podmínkách prostě nezajedu
takovou jízdu jako v lepších.
Mám jednu vzpomínku, jak někdy před 25 lety najednou v půlce března uděřilo
-15 a rokytnické sjezdovky naprosto brutálně zmrzly (rolba ještě neměla frézu, jen křídlo). A na té podložce
byli nešťastní i kluci z Dukly Liberec, tehdy způlky reprezentanti. Nikdy předtím ani potom jsem nejlepší
domácí lyžaře neviděl tak nejisté a "připosrané".
A pak taky pamatuju, jak jednou ráno na Supertestu na
Kronplatzu byl kopec tak tvrdý, že na něm opravdu dobře vypadal jen Sigi Vogelreiter, který rok předtím
skončil v rakouském nároďáku coby dost slušný jezdec...
Problém může být i v lyžích. Na "normálním" drží
leccos, ale když přijde tvrdé na tvrdé, odděluje se zrno od plev a už opravdu drží jen něco.
Myslím, že
to chce zkoušet, nesnažit se o lehání na sníh, ale opatrně zabrat a hned brzy ("měkce", řekl by HOnza)
povolovat, aby přílišným zatížením lyže neoddrnčela. Centrální tlak, aby byl nejvíc zatížený střed lyže, který
se nejspíše a nejsnáze zakousne. Ev. zesílit váhu na vnější, abych na tu krátkou chvíli, kdy si můžu dovolit a
současně i potřebuju maximálně nechat lyži kousnout, docílil co největší soustředění tlaku a co nejlepší
šanci, že se mi hrana do tvrdého zahryzne.
Tím, že se na záběr hrany mám míň času, je logické, že se
nedostanu do takového náklonu.
V zásadě je asi lepší jet někam, kde je upravené dobře. Ale taková "rada"
je asi to poslední, co bys potřeboval :-) |
|
|
|
|
|
