| zpráva: |
Přiznám se, že já mám vždycky první den po pauze delší než ca 7-9 dnů hrozné problémy a někdy si připadám jako
blbec. Zásadně taky proto první den na ledovci, kde mívám na podzim a na jaře mezi výjezdy pauzu okolo 14 dnů,
nejezdím v tyčích, nýbrž jen volně. Jen občas, když ta pauza byla kratší a cítím se, si odpoledne dám pár
opatrných lehčích jízd. A mám zkušenost, že druhý den už je mé lyžování o něčem jiném. Teprve druhý den mám
pocit, že vše lyžařské je obnovené a na svém místě.
Je to samozřejmě individuální a asi už dost extrémní,
ale je to u mně prostě tak. Na druhé straně je zajímavé, že po delší pauze, třeba letní, tedy několika
měsících, hned to první lyžování je dobré. Což má logiku, už jsem toho za ty roky přece jenom nalyžoval tolik,
že už bych to měl mít dostatečně zažité. Ale čím častěji na lyžích stojím, tím větší výpadek pár dnů
nelyžování znamená a tím víc to pociťuju.
Poučení z toho všeho je jednoznačné: opatrně a s rozmyslem.
Podobně jako se nemá zejména naftový motor osolit studený.
Jinak si taky myslím, že potrénované nohy to
snesly líp. Zejména se v souvislosti s ACL uvádí trénink bicepsu femoris, obvykle zanedbávaný ve prospěch
kvadricepsu. |
|
