| komu: Petr Socha |
14.12.2005 |
|
| předmět: Re: iDNES |
01:01:21 |
|
| zpráva: |
Ahoj Petře, hlavním problémem celého článku je pomotání funcarvingu s carvingem. Většina zmiňovaných problémů
vzniká při funcarvingu nikoli při carvingu. Funcarvera potkáš na sjezdovce bohužel jen výjimečně po ránu. To
co jezdí běžná carvující veřejnost je všechno možné, jen ne funcarving.
Běžný carving je daleko
bezpečnější než klasika, počet pádů klesne 2-5x podle stylu jízdy (pro funcarving to neplatí, k němu pády
patří). Bohužel, ty pády ke kterým dojde jsou ale ve vyšší rychlosti a tím nebezpečnější.
Carvovat na
rozryté trati, v těžkém sněhu s plotnami a v jiných chuťovkách jde většinou daleko lépe než smýkat. Nejde
samozřejmě o funcarving, nýbrž o obyčejný „hůlkový carving“ dle potřeby, bez vyjíždění do vrstevnice.
První bod carvingového desatera nelze v praxi nikdy dosáhnout, volnou sjezdovku pod a nad sebou potřebuješ jen
při funcarvingu, nebo pokud hodláš jet oblouky o 180°, při slalomovém oblouku je to zbytečné, šířka oblouku je
podobná smýkanému a reakce na nenadálé změny je daleko rychlejší než u smýkaného oblouku.
Chtělo to
zdůraznit, že carving nejsou jen oblouky o 180° s rukou na sněhu. Je to celá škála oblouků od vlásenky, kdy
oblouk jedou jen nohy až po oblouky zavřené o 180° i více, s odklonem či bez odklonu trupu. Některé lze zajet
skoro všude, na některé jsou potřeba podmínky speciální, ale totéž platí i pro oblouky smýkané.
Také
chybí zmínka o nebezpečí záklonu, který může přivodit nebezpečný pád.
Chtěl jsi kritiku, tak se snad
nenaštveš. Nic dalšího mě už nenapadá, tak jdu spát.
Mirek |
|
|
|
|
|
