Zase
carving?
O carvingu od jeho vzniku u nás nejvíce mluví a píší lidé,
kteří v životě neprožili jediný carvingový oblouk. Vycházejí knihy
"Carving", ve kterých není po carvingu ani stopa, natáčejí se videa,
na kterých je pod názvem "Carving" předkládána stará smýkaná
technika.
Důvod? Lyžařských
teoretiků-profesionálů je jako much (slušnější varianta), ale málokterý je
ochoten a schopen přijmout tak velkou změnu, jakou carving je.
Protože nějaké
stanovisko zaujmout musí, tak mlží, omílají staré principy jízdy a snaží se je
na carving všemožně naroubovat. "Carving" je pro ně jen reklamou na
obal.
Je
smutné, když po tolika letech výroby vhodných lyží téměř všechny lyžařské školy
(a nejen u nás) učí stále zastaralou techniku.
Jak to vypadá se systémem výuky školního lyžování, to už je skutečně
neodpustitelné. Ať si každý lyžuje jak chce, ale vyučovat v roce 2003 smýkanou
techniku (navíc jako jedinou možnou) je lyžařský Marxismus-Leninismus.
Zajímavé
je, že stejně jako Německo vede v carvingu před Rakouskem, vítězí u nás na celé
čáře Morava před Prahou, protože zatím platí: Praha + carving = 0.
Naštěstí nezaspali ti
nejdůležitější - výrobci lyží. Rovné lyže už z nabídky vymizely, protože je
známo, že to co uměly, umí vykrojené lyže taky, ale navíc samy zatáčí.
Další, kdo se s
carvingem vypořádal nekompromisně jsou závodníci sjezdových disciplín. Tady
platí: kdo smýkne prohrává, naopak vyhrává vždy ten nejradikálnější carver.
Carvingové lyže mají na
většině sjezdovek již pár let dominantní postavení, ale nejvíce lyžařů na nich
stále jezdí klasickou technikou. Pozadu zůstala osvěta.
Přesto že je carving v
lyžování převratnou změnou, technika carvingu je velmi jednoduchá. Bez
základních znalostí však nikdo sám správně carvovat nezačne a nepoučený
začátečník bude zklamán.
Carving totiž není doplňkem, ani inovací klasické techniky, ale
zcela nový styl!
carv