ICQ : 295172559 295172559
 Stránky jednoho nadšence do hor, treků, ferat, cyklistiky a cestování Nastavení      
Na úvod Cestopisy Články Webdesign Aktuality Kontakt
Akce
Durmitor
Raxalpe
Rodna
Vysoké Tatry
Turecko
Kurdistan
Kaçkar daglari
Muráňská planina
Javoří hory
Červené vrchy
Schneeberg & Hohe...
Hochschwab
Volovské vrchy
Slovenský kras
Nízké Tatry
Peilstein & Hollental
Zillertalské Alpy
Horhany
Paklenica
Vysoké Tatry
Vtáčnik
Hochschwab
Walliské Alpy
Horhany
Sulovské vrchy
Vysoké Tatry
Capatinii
Paring
Strážovské vrchy
Totes Gebirge
Slezské beskydy
Lúčanská fatra
Povážský Inovec
Králický Sněžník
Strážovské vrchy
Retezat
Banát
Fagaras
Zakarpatská Ukrajina
Pieniny
Vysoké Tatry
Rumunsko
Bihor
Bukovské vrchy
Korsika
Malá Fatra
Vysoké Tatry
Sulovské skály
Rila
Chočské vrchy
Králický Sněžník
Vysoké Tatry
Malá Fatra
Sierra Nevada
Andalusie
Nízké Tatry
Julské Alpy
Rumunsko
Velká Fatra
Roháče
Bihor
Transilvania
Malá Fatra
Roháče
Malá Fatra
Turecko
Slovenský ráj
Tatry


Články
Nový Zéland 5
Mt Ariples
Taranaki aneb ...
Taupo, Ruapehu ...
Ruapehu
Jak to viděl Alf
Výlet na Slovensko


Aktuality
10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz


Webdesign
CARV.CZ
KARI.CZ
www.multibranshop.cz
www.pallmall-american
-classic.cz

www.pierre-cardin.cz
www.therm-mares.cz

 BANÁT 2008
9.8. - 11.8.2008 |   Maru, Michal, Honza, Radek 
Je pátek večer, blíží se půlnoc a my se podél hranic se Srbskem blížíme k městu Moldodova Veche v rumunském Banátu. Naším cílem je česká vesnička Svatá Helena (Sfinta Elena), kam jsme pozvaní paní Annou na svatbu, která se bude konat tuto neděli. Z horských serpentýn sjíždíme k toku Dunaje. Na protějším srbském břehu vidíme siluetu hradu Golubac a zde již odbočujeme z hlavní silnice a stoupáme do kopce. Čekali jsme nezpevněnou cestu a kupodivu je tu již asfaltka. Nová cesta ještě není dokončena, končí před vesnicí a tak dále pokračujeme pomalu po kamenité cestě. Přijíždíme do Svaté Heleny, míjíme první domky a stavíme na křižovatce. Nikde nikdo, celá vesnice již spí a tak voláme Aničce, že jsme konečně dorazili. Ta nás za chvilku vítá společně s paní Rothovou, u jejíž rodiny budeme bydlet. Paní Rothová nám ukazuje náš pokoj a dává instrukce, co kde najdeme. Prosí nás, ať šetříme vodou. Již několik týdnů nepršelo a mají tu velké sucho. Má pro nás přichystánu i večeři (plněné papriky), ale již nechceme obtěžovat a tak s díky odmítáme. V rychlosti se zabydlujeme v našem pokojíku a jdeme spát.

12345
6789
10111213
14151617
1819202123
2224252627
2829303132
33343536
37383940
41424344

Ráno se seznamujeme s celou rodinou. Rottovi mají syna Lojzíka a dceru Bětušku. Další dcera Helenka již žije v Česku. U snídaně (poprvé jím šípkovou marmeládu) si připíjíme slivovicí na uvítanou a po jídle se vydáváme na výlet. Procházíme si Svatou Helenu. V hospodě U Kuny, která slouží i jako obchod se smíšeným zbožím, kupujeme pitnou vodu a pokračujeme dál po turistické značce. Míjíme rázovité domky, zdravíme se s místními lidmi a na konci vesnice ochutnáváme maliny. Chceme dojít až do Gerniku a cestou se stavit u skalního mostu zvaného Kulhavá skála a vidět jeskyni Turecká díra. Stoupáme do kopce a zanedlouho se nám otevírají pěkné výhledy na okolní krajinu. Svatou Helenu máme jako na dlani a vidíme i údolí s Dunajem. Sbíráme bylinky, ze kterých si později na Retezatu uvaříme čaj a přicházíme na rozcestí. Pokračujeme po modré značce, která vede ke Kulhavé skále. Klesáme a přicházíme k dalšímu rozcestí. Zde je šipka označující směr na Kulhavou skálu, tím ale veškeré značení končí. Zakrátko končí i cesta. Další cestu ale vidíme kousek pod námi. Ochutnáváme slivky a řešíme otázku, zda se vrátit nebo pokračovat dál. Mapu máme bídnou, ta nám neporadí... Vracet se nám ale nechce, šipka ukazovala jasně a jiné rozcestí tu nebylo ... Zkusíme to ještě dál. Procházíme vysokou travinou a scházíme na níže položenou cestu. Ta vede k potůčku a pokračuje podél něj. Ocitáme se v lese. Na několika místech brodíme a život si oslazujeme malinami a ostružinami. Ochutnáváme vodu z lesní studánky a scházíme dále do údolí. Těžko řici, kde jsme udělali chybu, ale bude toho asi víc. Určitě jsem si měl něco o této cestě přečíst (připravoval jsem se hlavně na Retezat), vytisknout si lépe mapu a také více koukat po značkách a ne jenom po krajině a hezkých holkách :-) V každém případě nám to nikomu nevadí a tak pokračujeme dál. Cesta se najednou ztrácí. Musíme tedy překonat prudký svah nad potokem, abychom narazili opět na cestu. Potkáváme skupinu chlapíků, kteří na zádech nesou pušky. Češi to nejsou a tak jim ani moc nerozumíme. Nevím co jdou lovit, ale podle jejich počtu a výzbroje typuji na medvěda :-) Vycházíme z lesa a přicházíme ke starým opuštěným mlýnům. Do jednoho z nich se jdeme podívat. Je tu zachovalý mlýnský kámen a různé dřevěné nástroje. Další domky jsou již obydleny. Přibíhá k nám štěkající psí smečka - mamka, taťka a snad osm jejich potomků. Nejvíc na nás cení zuby psí máma. Ještě že jsme za plotem. Jdeme dál a všímáme si stařečka v ovocném sadu. Snaží se setřást ovoce ze stromku, ale nic mu dolů nepadá ... máváme mu na pozdrav a on nás zdraví zvednutím klobouku. Maru mu jde dát jablka ze svých zásob. Stařeček má ohromnou radost. Říká se, že každý den by člověk měl udělat alespoň jeden dobrý skutek ... Maru je dělá za nás za všechny :-) Přicházíme k Dunaji. Přecházíme hlavní silnici a jdeme k vodě, kde kempuje několik Rumunů. Jdeme trochu stranou a svačíme. Voda je kalná a plná řas, ale i tak si někteří z nás smočí nohy. Po pauze pokračujeme po hlavní silnici a přicházíme k restauraci. Jdeme na pivo. Točené samozřejmě nemají, ale lahvový Ursus je dobrá volba. Popíjíme a řešíme problémy světa :-) Také se kamarádíme s místními psy. Čas ovšem kvapí a tak pokračujeme dál po silnici. Později odbočujeme na lesní cestu (mapa pomohla, nebrali jsme ji zbytečně :-)) a stoupáme ke Svaté Heleně. Večeři máme objednánu na 18:00. To již asi nestihneme a tak ji telefonicky posunujeme na 20:00. To jsme celí my - ani jeden den nemůžeme přijít včas :-) Na jednom místě odpočíváme a sledujeme okolní krajinu a pasoucí se kravky na protějším kopci. Debatujeme, zda místní pastviny jsou státní nebo soukromé. Později se dovídáme, že ani za dob komunismu se je nepodařilo zestátnit - do místních kopců se totiž nedostala žádná zemědělská technika. Do Heleny je to již kousek. Zde již opět vládne čeština. U večeře (brambory s telecím masem) nám paní Rothová říká podrobnosti o přípravě svatby. Svatba bude zítra okolo desáté hodiny v kostele. Na svatbu je pozváno okolo 300 lidí a hostina se bude konat v obrovském stanu. Tatínek nevěsty ho stavěl 14 dní! Na zítřek se opravdu těšíme. Po jídle vyrážíme do hospody. Vedle našeho auta stojí autobus - kudrnovci dorazili. Po vesnici se to jimi jen hemží. Jdeme se podívat k svatebnímu stanu a pak do hospody. Mají tu točené pivo! Usedáme ke stolku před hospodou a popíjíme. U vedlejších stolů řádí kudrnovci. Jsou tu první večer a tak to musí řádně rozjet ... načínají láhev šampaňského ... špunt letí kamsi ... no a oni si ho ani neseberou ... Později nám je zima a tak dopíjíme, vracíme se k Rothovým. S panem Rothem probíráme možnosti, jak se odtud dostat v pondělí ráno na autobus do Moldovy a jakým způsobem se dostat k Retezatu. Radí nám, ať jedeme přes Resitu a dále vypráví o své slivovici a svých švestkových sadech. Pak jdeme lehnout. Maru nám ještě čte na dobrou noc ... Něco o králi Learovi .. moc si toho nepamatuju :-)

4546474849
5051525354
5556575859
6061626364
65666768
6970717273

Je ještě tma a u Rothů se vstává. Bětuška s kamarádkou se oblékají za družičky. V 7:00 máme pod okny muziku - to kluci vyzvedávají družičky a společně jdou k rodinám nastávajících manželů. Spíme dál a až okolo osmé nás budí opět muzika - po ulici jde průvod. Vstáváme a po snídani vyrážíme ven. Jdeme směrem ke kostelu, kde má být obřad. Zatím je tu klid a tak se jdeme podívat do části vesnice, kterou ještě neznáme. A ejhle cesta vede ke hřbitovu, který je na kopci nad vesnicí. Prohlížíme si náhrobky, když k nám z vesnice doléhá muzika. A to je znamení, že se něco děje. Svatební průvod jde do kostela. Vracíme se tedy zpět. Kostel je již zaplněn. Stojíme s ostatními venku posloucháme dění uvnitř. Přichází k nám jeden z místních a nabízí nám slivovici. Hm jemná a dobrá a ty teď ochutnej tu naši ... Oj ta je silná! :-) Za chvilku je tu opět a povídá: "Napijte se." a my zase na něj: "Napij se naší." Děkuje, ale tu naši raději už pít nebude, prý by rychle padl. A takto se to několikrát opakuje. Po obřadu lidé vycházejí ven z kostela a v půlkruhu čekají na ženicha s nevěstou. Ti vycházejí ven v doprovodu rodičů a blízkých příbuzných. Nastává okamžik focení a začíná se opravdu veselit. Pan Roth střílí z pistole (jen hračka) do vzduchu :-) Vracíme se převléknout a vycházíme právě v okamžiku, kdy se k nám blíží svatební průvod vedený ženichem a nevěstou za doprovodu muziky (dva saxofony a harmonika). Začíná se tancovat. Průvod se mění v dlouhý lidský řetěz. Lidé se drží za ruce a tančí. Maruška se odvážně přidává. Takto se dostáváme až za hospodu, kde nás odchytává Anička a vede nás do stanu. Na hruď nám připíná kytičku, aby všichni viděli, že patříme ke svatebčanům a usazuje nás k našemu stolu. Ten sdílíme společně s kapelou. Stan je to ohromný. Čtyři řady stolů podélně a na konci pak napříč stůl pro ženicha a nevěstu. Pod svrchními plachtami stanu jsou bílé záclony (každý přispěl tím, co doma měl), což je dobrý nápad. Strop stanu je barevně vyzdoben. A už je tu průvod se svatebčany. Ovšem dostat se dovnitř nebude jednoduché. Ženich si musí vstup dovnitř vykoupit - smlouvá se o cenu. Následuje přenášení nevěsty přes práh a rozbíjení talíře - střepy nosí štěstí atd. Muzikanti hrají na pódiu a o zábavu se stará skupina nejbližších příbuzných novomanželů. Tatínek nevěsty je oblečen v ženských šatech, maminka zase v mužských šatech atd. Tancují a dělají pěkné vylomeniny. Mezi nimi je i manžel Aničky - Pepa. Anička stojí na pódiu s rukama v bok a konroluje ho, aby se neflákal :-) Nutno říci, že se Pepa snaží a drží s ostatními krok. Za břicha se popadáme - jedním slovem PARÁDA! Poté se začíná nosit na stůl. Obsloužit 300 lidí není jen tak a tak tu hodně lidí pomáhá. Nejdříve se servíruje kuřecí polévka. Následuje pečené kuře s rýží a dalším chodem je telecí maso s hranolkami. Muzikanti hodují společně s námi. Jsou to 4 chlapíci až z Nadlaku. Ačkoli jsou to Rumuni, tak hrají české lidovky a zpěvák dokonce zpívá česky! Nutno říci, že jsou to opravdu veselé kopy. Na stoly se nosí dorty, sladké buchty a cukroví. Ani se to nevejde na stůl, natož do našich žaludků :-) Po jídle se opět tancuje, nesmí chybět sólo pro novomanžele a je volná zábava. Později se jdeme projít ven, je opravdu krásně. Vracíme se zpět, ale většina lidí se již přesunula před tělocvičnu - tančí a slaví se přímo na ulici. Pepa nás seznamuje se svým bratrancem, tatínkem nevěsty, panem Hrkalem. Děkujeme mu za pozvání a možnost zůčastnit se svatby. Pepa nám dále vykládá historii českých vesnic v Banátu a o svém dětství, jak tu vyrůstal a chodil pást kravky. Život tu není jednoduchý a tak většina lidí odchází pracovat do Česka, tak jako např. Anička s Pepou. Z mladých lidí tu nezůstává prakticky nikdo. I novomanželé již více jak rok žijí v Žatci a sem se jen přijeli vzít. Ale úžasné je, jak se dokážou všichni sjet zpět. Dále se seznamuji s Josefem Pekem, který žije v Sopotnici (nedaleko Kostelce), prý se mám někdy zastavit... Dobírá si Pepu, ať se moc nevykecává a raději něco dělá :-) Jdeme také k tělocvičně a jdeme tančit. Jdeme, ale ne všichni :-) Bavíme se s dalšími lidmi. Neznají nás a tak jsou zvědavi odkud jsme. Opět dostáváme jejich slivovici a občas si cucneme té naší (zajímavé je, že tu naši nikdo nechce :-)). Jinak popíjíme láhvovou Timisoarenu, která se tu svatebčanům rozdává. Pan Roth nám jde ukázat svou domácí palírnu. Na dvoře má dvě ohromné kádě plné švestek, již pěkně nakvašených :-) Místní lidé ji pálí jen jednou, proto je tak jemná a má jen 30% alkoholu. Vracíme se zpět, kde nás odchytává Pepa a seznamuje nás s panem učitelem Skořepou. Ten nám prý řekne o historii (a nejen o ní) více. Pan učitel není místní. Pochází ze Dvora Králové, ale oženil se tu. Vypráví nám o historii vesnic a také o rekonstrukci místní školy a životu zde. Shodujeme se, že pro nás romantiky to možná trochu ztratí své kouzlo, ale místní lidé se těší, až jim sem postaví silnici a zavedou vodovod. Strašně jim to jejich život ulehčí. Pepa ještě přemýšlí, co by nám ukázal a už nás vede do domu pana Hrkala. Ukazuje nám domácí mlýn, vysvětluje princip činnosti a ukazuje, jak se např. nastavuje jemnost mouky. Dnes už se mouka mele jinak, ale toto je stále funkční zařízení. V domě se mohutně vaří v kotlích jídlo a právě přijelo nákladní auto se zásobami. Pomáháme vynášet, a tak alespoň malým dílem také pomůžeme. Svatba potrvá až do rána, např. večeře se bude podávat v 1:00, ale my musíme jít balit věci a spát. Zítra ráno brzo vstáváme. K novomanželům jsme se nedostali. Svatební dary jim tedy posíláme po Aničce. Loučíme se s Pepou, Aničkou i ostatními a přejeme jim hodně štěstí.

7475767778
79808182
83848586

Ráno jsme málem zaspali. Budí nás až paní Rothová, že už je nevyšší čas. Nemáme čas se ani vyrovnat a již na nás venku čeká auto. Vyrovnáme se tedy za týden, kdy se vrátíme z hor pro auto. Veselka nad ránem ještě doznívá a my přijíždíme k Dunaji do města Moldova Noua. Platíme domluvenou cenu za odvoz panu hospodskému a čekáme na autobus do Resity, který přijíždí krátce před 6:00. Cestou pospáváme, ale není to ono - v autobuse je docela zima. Ta si ale nepřijde na Maru, která si při delší zastávce v Oravitě jde do batohu pro spacák :-) Před devátou hodinou přijíždíme do Resity (Rešice), správního města župy Caras-Severin. Zjišťujeme další spoje a pomáhá nám česky mluvící řidič autobusu, který prý pochází z Gerniku. Autobus do Hategu nám jede ve 14:30. Michalovi je zle. Po snídani mu je již lépe a po návštěvě místního WC mu je již hej. Asi si tam uvědomil, že může být ještě hůř :-) Kupujeme zásobu chleba v nedaleké pekárně, schováváme si batohy u chlapíka na informacích a jdeme si prohlédnout město. Na tržnici si kupujeme ovoce a na zpáteční cestě odbočujeme do vedlejší uličky a stoupáme do kopce nad městem. Míjíme hřbitov s množstvím hrobek a vylézáme na skalku s výhledem na město. Rešita má 83 tisíc obyvatel a hlavní dominantou města jsou nevzhledné železárny, které město rozdělují na dvě poloviny. Ve vzdálenější polovině města se tyčí výrazný kostel a my se rozhodujeme ho navštívit. Vracíme se do města a přicházíme na hlavní silnici. Jezdí po ní trolejbusy a Maru nás přemlouvá, ať se svezeme načerno :-) No tak to by tedy nešlo ... Ale no tak dobrá :-) Nasazujeme černé brýle a vstupujeme dovnitř. Tramvaj se rozjíždí a již k nám míří paní průvodčí. Tak to ti Maru nevyšlo :-) U nás by to byla pokuta, tady si jen musíme koupit lístky. Místní tramvaje jsou vyrobeny v bývalé NDR a mají ještě dřevěné sedačky. Vystupujeme na třetí zastávce, jen kousek od našeho cíle. Kostel je to veliký a velmi pěkný. Hned na úvod si všímáme krásně vyřezávaných dřevěných vstupních dveří. Prohlížíme si vnitřní prostory a kupujeme svíčky, které pak zapalujeme na místě k tomu určeném. Dále trávíme čas na schodech před kostelem a sledujeme, jak se kolemjdoucí před kostelem křižují. Okolo projíždí tramvaj a všichni se při pohledu na kostel pokřižují. Projíždí cyklista a pokřižuje se. Projíždí motorkář a ... napadá nás kolik se tu asi stane nehod :-) Vracíme se pěšky na autobusové nádraží, vyzvedáváme si batohy z úschovy a naloďujeme se do již přistaveného autobusu (mikrobusu). Stále máme dostatek času do odjezdu a navíc dostáváme hlad. Jdeme tedy omrknout místní fastfood, který nás láká nápisem "Kebab". Ten ovšem nemají a nabízejí hamburger. Michal je zklamaný a jde se ještě podívat do města, zda někde nesežene něco lepšího. Honza si dává hambáče a já s Maru si objednáváme něco podobného - masovou placku ve velké housce. Je tam i zelenina a nakonec nám to i chutná. Michal se později vrací zoufalý a stále hladový (prý měl jitrnici, jakou svět neviděl :-)). Takže si ještě rád objednává to samé, co baštíme my :-) Nastupujeme do autobusu a jedeme směr Caransebes a Hateg. Pokračování v článku Retezat 2008 .

Zpětně mne mrzí, že jsme první den zabloudili. Do banátských kopců se chci jednou vrátit a projít si cestu do Gerniku a vidět Kulhavou skálu s jeskyní Turecká díra. Dále mne láká údolí řeky Něry a Kazaňská soutěska. Tak kumpáni, kdy zase vyrazíme!!!

Radek


(c) Copyright Radek Tomeš 2000-2011  |  Developed by Radek Tomeš, artie@email.cz