10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Značně nevyspalí vyrážíme v sobotu 10.12. ve 3:00 ráno. Jéňa nespal vůbec. Právě se vrátil z nějaké akcičky a ani nechce prozradit kolik toho vypil. Představu si ale můžeme snadno udělat podle silného rumového aroma, které se v autě rozléhá. Uháníme po nejhorší panelodálnici v Evropě směr Brno a Olomouc. V okolí Horní Bečvy nás děsí množství napadaného sněhu a cestu nám zpestřuje drobná kolize se srnkou. Bez dalších komplikací přijíždíme před devátou hodinou do Štefanové, kde parkujeme auto u autobusové zastávky.
Je tu již slovenská dvojice, která se také chystá na hřeben. Převlékáme se a finálně balíme naše píšťaly. Dodo nechtěně láme plastovou lopatku na sníh. Asi se mu nechtěla nosit :-). V 9:40 vyrážíme směr Podžiar. Počasí vypadá nadějně, sněhu je tu ale mnohem více, než jsme čekali. Prošlapáváme cestu jemným prašánkem, v kterém je vidět množství stop lesní zvěře, ptactva a nacházíme pravděpodobně i medvědí stopy. V mírném stoupání se začínáme zahřívat na provozní teplotu. Občas se nám podaří baťohama zavadit o nějakou tu větev a nasypeme si tak sníh za krk. O chlazení je tedy postaráno. V 10:00 jsme u Koliby Podžiar. Dále pokračujeme do soutěsky Horne Diery, kde ...
Celý článek
Ve středu 24.8. v 18:00 jedeme autobusem z Granady do Lanjarónu. Po nástupu do autobusu všichni okamžitě usínáme a pak se postupně budíme a ani nevíme kde jsme a zda jsme to již nepřejeli :-) Dlouhou chvíli v autobuse krátíme popíjením krabicové sangrie. Před osmou hodinou přijíždíme do Lanjarónu. Čekali jsme malou vesničku a jedná se o městečko s množstvím turistů. Zbavujeme se všech nepotřebných věcí a jdeme na konec městečka. Za benzinovou pumpou a mostem uhýbáme vlevo. Cesta zde je, ale raději se zeptáme, zda jdeme dobře. Chlapík s kloboukem nám říká, že tato cesta to určitě není. To je divné, podle mapy a průvodce to musí být ono. Prý se máme vrátit do vesnice a tam prý bude cesta. Určitě má na mysli cestu pro auta. Tu my ale nechceme. Zkoušíme tedy tuto a jdeme dál. Ochutnáváme plody fíkovníku. Jsou ještě nezralé, ale vnitřek je už i tak docela sladký. Za zatáčkou ale přicházíme k vysoké bráně s nápisem, že se jedná o soukromý pozemek. Tudy cesta opravde nevede. Vracíme se a přemýšlíme, jak vyřešit první komlikaci, když si najednou kluci všímají malinké pěšiny, stoupající vzhůru do stráně, s malou červenou značkou na zemi. Výborně! To je ona! S radostí se pouštíme do kopce. Úsměv nám ale brzo z tváří mizí. Kopec je docela prudký. Lanjarón leží ve výšce 600 m nad mořem. Čeká nás tedy téměř 3000 m stoupání.
Celý článek
Vše začíná ranní cestou autobusem do Prahy. Na Florenc přijíždím v 7:40. Mám tu jen pár minut na přestup na autobus StudenceAgency, jenž jede na letiště. Kluci zrovna nakládají batohy do zavazadlového prostoru autobusu. V rychlosti se zdravíme a rychle nasedáme dovnitř. Nemám ani čas jít koupit jízdenku, ale je to v pohodě. Řidič mě bere i bez ní :-) Na letiště tedy přijiždíme s dostatečným předstihem. Všichni máme obavy, zda se s váhou našich baťůžku vejdeme do limitu 20 kg. Sice jsme si vše předem převážili, ale kdo ví. Největší obavy má Krtek. Ráno zmoknul a ne vše mu stačilo uschnout. To je váha, se kterou nepočítal. Pokládá batoh na váhu a všichni s napětím sledujeme, jak se na displayi ustáluje číslice ... 19,8 kg :-). Po odbavení nás všech se ještě slečna ptá, kde je pan Novotný, který s námi má letět. Prý letenku nezrušil a tak ji překvapuje, že tu není. Odpovídáme, že pan Novotný zrušil sám sebe :-) Máme dostatek času a tak jdeme utratit poslední drobné za třetinku plzně do baru a pak již následuje pasová kontrola a nástup do letadla. Letíme se španělskou společností AirEuropa. Let je pohodový. Viditelnost nic moc, mraky se rozestoupily až nad Pyrenejským poloostrovem. Po dvou a půl hodinách přistáváme v Madridu na letišti Barajas. Teplota je tu o poznáni vyšší než v ČR, rychle se převlékáme do kraťasů, svačíme a zjišťujeme informace o metru.
Celý článek
Přechod Nízkých Tater jsme s Jindrou plánovali již na podzim minulého roku, ale díky nepřejícímu počasí jsme vše odložili. S příchodem jara pak vybíráme termín a netrpělivě sledujeme počasí. Předpověď je nadějná a tak v pátek 27. května večer vyrážíme.
Nemohu jinak, než začít ve stejném duchu jako posledně. Navrhuji čas odjezdu na 22:00. Jindrovi se to nehodí, chce vidět nějaký pořad v televizi a tak se domlouváme na 22:45. Ve smluvený čas mi Jindra volá, že nestíhá a odjezd se odloží minimálně o hodinu. Nakonec vyjíždíme po půlnoci. Auto je plné nesbalených Jindrových věcí, ale to mě už ani nepřekvapuje. Na jihlavské Shellce bereme benzín a bereme stopaře do Beranova. Vrací se z maturitního večírku a už mu nic nejede. Odněkud ho znám, ale nemohu si vzpomenout. Jindra mě pouští za volant a bez dalšího zdržování jedeme směr Slovensko. Po 6 hodinách jízdy přijíždíme do Ružomberoku, kde parkujeme na stejném místě jako posledně. První autobus do Donoval jsme již prošvihli, ale jezdí další. Po probdělé noci v něm asi na pikosekundu usínám. Jindra mě budí, že už jsme tu. Jsme přesně v místě, kde jsme před rokem a půl ukončili přechod Velké Fatry. Na zastávce doplňujeme energii a finálně upravujeme naše batohy. U Jindry to znamená, že ho natřikrát přebaluje. Okolo 9:00 vyrážíme. Přecházíme pěkný dřevěný most přes silnici ...
Celý článek
Durmitor
