Organizátorem celé akce byl opìt Alfi. Asi je to jediný èlovìk, který kromì toho, že dokáže vyhecovat další jemu podobné šílence k mírnì extrémním akcím jakou byl právì letos pozdnì zimní pøechod Malé Fatry, umí také celou akci pøipravit a zabezpeèit.
Sobota 2:00 ráno. Alfi nás autem posbíral po Jihlavì. Po mírném napìchování auta vyrážíme smìr Brno, Olomouc, hranièní pøechod Makov, Žilina, Terchová a cíl naší cesty Biely Potok a parkovištì u hotelu Diery. V 8:00 jsme na místì, kupodivu nikde kolem není vidìt témìø žádný sníh. Po nezbytném pøevleèení a zkompletování naší výbavy, respektive výzbroje vyrážíme nahoru. Dnešní nocleh máme naplánován v sedle Medzihole 1185m.n.m. (Biely Potok cca 530 m.n.m.). I pøes celkem velkou a èitelnou ceduli s nápisem Diery v zimním období uzavøeny se touto cestou vydáváme. Spodní úsek se jmenuje Dolnie Diery a je to taková pohodová procházka. Jde se skalnatým kaòonem, kterým protéká horský potùèek. Obèas nìjáká lávka v tìžším pøípadì žebøík. Provádíme první fotodokumentaci, je sluneèno a tak se držíme Pavèova hesla : "škoda každé fotky, kterou neudìláš". V nìkterých chvílích asi musíme pøipomínat japonský zájezd na Pražském hradì. Po skonèení Dolnich Dier pøichází krátké intermezo, rovina a jsme u rozcestníku Podžiar, koneènì první delší zastávka na sundání batùžku. Malinké obèerstvení a už zase šlapeme, èeká nás horní úsek kaòonu tedy Hornie Diery. Tady se k lávkám a žebøíkùm pøidávají i nìjáké øetìzy, respektive feraty. Cesta by to byla celkem pohodová, ale obèas ten malý batùžek na zádech dosti pøekáží a tak v místech pøevisù nad žebøíkama se jde v podøepu. Zastavujeme se èastìji a na jednom takovém zastavení nandáváme návleky na boty, nebo� s pøibývající výškou nám pøibylo i snìhu ...
Celý èlánek
16:15- byl výjezd z Èerveného Kostelce. Zde jsem nastupovala já a B.J.
Již v 17:30 nám poprvé chcíplo auto mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Naštìstí naskoèilo hned.
V Pardubicích jsem potom nabrali Pavouka s Radkem, jeli jsme si nakoupit zásoby na cestu (pøedevším pivo "ZUBR" a cigarety pro Rumuny) do pardubického Kauflandu a byli jsme pøipraveni vydat se na cestu smìr Turecko.
22:00-jsme projeli slovenskými hranicemi a ve 23:40 jsme byli již na slovensko-maïarských hranicích. Zde se vyskytli již naše první, ale jen menší, problémy se slovenským celníkem. A aby toho nebylo málo, tak nám autíèko za maïarskými hranicemi chcíplo. Také ale naštìstí netrvalo moc dlouho a nastartovalo.
Ten veèer jsme se nasmáli asi nejvíce tomu, že Pavouk (nezvyklí na elektrický stahování okýnek) opravdu šikovnì stahoval okýnko, když chtìl koupit maïarskou dálnièní známku.
4:40-nás èekalo to, èeho jsem se zaèínali bát-"Rumunské hranice". Po øeèech, který jsme slyšeli o rumunských lidech a pøedevším celníkách a policistech, jsme projíždìli hranice opravdu s obavami a již jsme mìli pøipraveno pár Zubøíkù a cigaret. Kupodivu jsme ale projeli naprosto bez problémù.
Je sice pravda, že Rumunsko je opravdu velice chudé, ale o to ménì ztrácí na své kultuøe a typickosti. Napøíklad obleèení- šátky, dlouhé suknì nebo šaty, košile..;menší statky, rozsáhlá pole- kukuøice, sluneènice..;plno ovocných stromù; všude krávy a ovce pasoucí se volnì kolem, chodící i po silnice. V této zemi je asi nejtypiètìjší doprava "koòská" (mimo velkých mìst) ...
Celý èlánek
Pùvodnì jsme s Alešem jeli do Tater. Chtìli jsme navštívit místa, která jsme pøed rokem nestihli - Teryho chatu, Belianské Tatry atd., ale vzhledem k nepøíznívému poèasí jsme se nakonec dostali do Slovenského ráje. Prošli jsme kaòon Suché Belé, Zejmarskú roklinu, Sokoliu dolinu, Klaštorskou roklinu a nakonec Prielom Hornádu. Vyšný Kysel byl bohužel uzavøený, ale i tak jsme byli plni zážitkù. Velká škoda, že nám diky špatnì vloženému filmu, nevyšly fotky. V nìkterých pøípadech se mohlo jednat o obzvláštì vypeèené kousky, napø. má fotka po pádu ze skály. To jsem boulderoval trochu výše, než jsem mìl a najednou mi kus skály zùstal v ruce a já si ovìøil gravitaèní zákon na vlastní kùži. Naštìstí to skonèilo "jen" šerednì potluèenými zády. Bohužel to byla poslední akce tohoto typu, na kterou jsem Aleše vylákal. Snad není všem dnùm konec a ještì spolu hodnì podniknem.
Celý èlánek
Mùj první horský trek s rùznì popùjèovanou výbavou. S Alešem jsme do Tater jeli napùl stopem, napùl vlakem. Bìhem 10 dnù jsme dali høebenovku Západních Tater, navštívili Štrbské pleso, zdolali Kriváò (2494,7 m) a Rysy (2499,6 m) a následnì pøes Polský høeben a Velkú Studenú dolinu došli až do Starého Smokovce. Pro oba to byla velká škola a já od té doby už vím, že letní spacák a džíny mi jsou v horách naprd. Hodnì díkù patøí kamarádovi Honzovi, který mi pomáhal s pøípravou cesty a dával neocenitelné rady zkušeného horala. Díky a omluva patøí i bratranci Lùïovi, kterému jsem odepsal batoh a stejnì tak i bratru Michalovi, jehož bunda a boty již nikdy nebyly takové jako døív :-)
Celý èlánek