Čtvrtek 20. 7. 2000
16:15- byl výjezd z Červeného Kostelce. Zde jsem nastupovala já a B.J.
Již v 17:30 nám poprvé chcíplo auto mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Naštěstí naskočilo hned.
V Pardubicích jsem potom nabrali Pavouka s Radkem, jeli jsme si nakoupit zásoby na cestu (především pivo "ZUBR" a cigarety pro Rumuny) do pardubického Kauflandu a byli jsme připraveni vydat se na cestu směr Turecko.
22:00-jsme projeli slovenskými hranicemi a ve 23:40 jsme byli již na slovensko-maďarských hranicích. Zde se vyskytli již naše první, ale jen menší, problémy se slovenským celníkem. A aby toho nebylo málo, tak nám autíčko za maďarskými hranicemi chcíplo. Také ale naštěstí netrvalo moc dlouho a nastartovalo.
Ten večer jsme se nasmáli asi nejvíce tomu, že Pavouk (nezvyklí na elektrický stahování okýnek) opravdu šikovně stahoval okýnko, když chtěl koupit maďarskou dálniční známku.




Pátek 21. 7. 2000
4:40-nás čekalo to, čeho jsem se začínali bát-"Rumunské hranice". Po řečech, který jsme slyšeli o rumunských lidech a především celníkách a policistech, jsme projížděli hranice opravdu s obavami a již jsme měli připraveno pár Zubříků a cigaret. Kupodivu jsme ale projeli naprosto bez problémů.
Je sice pravda, že Rumunsko je opravdu velice chudé, ale o to méně ztrácí na své kultuře a typickosti. Například oblečení- šátky, dlouhé sukně nebo šaty, košile..;menší statky, rozsáhlá pole- kukuřice, slunečnice..;plno ovocných stromů; všude krávy a ovce pasoucí se volně kolem, chodící i po silnice. V této zemi je asi nejtypičtější doprava "koňská" (mimo velkých měst).
7:50-Lesnice-ujedeno již 1000 km
Deva-trosky hradu na vrcholu obrovského, strmého kopce
Orastie-valebné městečko -na kraji výcviková jednotka
10:10-Sibiu-1140 km
10:35-zastavili nás dopraváci a B.J. byl na prášky, že chtěj jeho auto.
10:40-projíždíme nádhernou krajinou Karpat i s jejich dávnými památky
11:15-darovali jsme dalšího Zubra ženě s malým dítětem nabízejícím maliny
OENTRAK-zatím snad největší a podle mě nejkrásnější hotel, co jsme zatím potkali, nacházel se v městečku Calimanesti- zdá se jako dobré rekreační centrum, stánky se suvenýry na každém rohu, všude samí turisté, krásná příroda i její okolí….
-dálnice vedoucí do Bukurešti je dlouhá, rovná, jen na zbláznění
14:15-jsme dorazili do Bukurešti-jedny velký skládky. A chtě nechtě jsme jí projížděli blok po bloku.
V Bukurešti jsme vlezli na střechu jednoho z vysokých domů a rozhlédli se po městě.
-po dvou a čtvrt hodině konečně vyjíždíme z Bukurešti.
17:00-nám to za Bukureští již po třetí chcíplo, ale tentokrát na déle. Dilema: "Rozjede se to, nerozjede se to!"
- Začínáme se učit rumunské fráze: -"Pomožte mi roztlačit auto!" - "Ajutati-mi sa imping masina!" -"Prosím vás!" - "Va rog"
18:15-Naskočilo to!
-na oslavu jsme si koupili v Calarisu melouna za 50. tisíc leií.
Kolem půlnoci jsme přijeli na Bulharské hranice

Sobota 22. 7. 2000
Na Bulharských hranicích začínají naše trable. Nejprve nám chcípne auto. Pak jsou problémy s bulharskými celníky a ještě nás okradou ve směnárnách na hranicích. Od hranic také nevede zrovna nejlepší cesta- samé díry a nerovnosti. To co jsme očekávali spíše v Rumunsku, jak zjišťujeme nás potkává až zde v Bulharsku.
Pár kilometrů za hranicemi zastavujeme na poli, abychom se vyspali.
-Silnice se pomalu zlepšila.
-Dojeli jsme do Varny, kde se koupila snídaně a nějaké pohledy
-v půlce mezi Varnou a Burgasem jsme zastavili u Černého moře, vykoupat se a trochu opálit (tedy slunce moc nesvítilo a voda byla zprvu studená, ale jinak fajn). Zde to bylo poprvé, co jsem viděla na vlastní oči moře.
Nedaleko místa, kde jsme na pláži leželi byl mrtvý racek- děti si ho prohlíželi a ňáký dokonce i hladili a B.J. ho chtěl k večeři.
14:30-opouštíme pláž a razíme směr Istanbul
15:45-Burgas-2000 km-horší zadní tlumič
"A BOBEK JEDE!!!!!"
-z Burgasu jsme odjeli před půl šestou, chtěli jsme jet zkratkou, ale zabočili jsme déle. Nádherně děravá cesta.
ALE BOBEK STÁLE JEDE!…..VEĎ MĚ DÁL, CESTO MÁ….
-asi v 18:30-Sozopol-zde okradl jeden Bulhar B.J. o 100USD a 100DM
20:00-začala hrozná bouřka a hustá mlha nám k radosti taky nepřidala
po 22:00-začátek hranic do Turecka
zde jsme strávili téměř dvě hodiny
-v noci jsme projeli Istanbulem



Neděle 23. 7. 2000
-ráno jsme dorazili do Kefkenu-zapadlého venkovského rybářského městečka
ANI POČASÍ NÁM NEPŘEJE!
-zpět se vracíme přes Izmit, zde jsme nakoupili nějaké jídlo v Realu
jezero IZNIK GÖLÜ-naše další cesta, naše přenocování
-zde jsme se utábořili, uvařili jsme Lunchonmeat podlitým Zubrem s trochou okurek. Zbytkem jsme nakrmili tureckého psa-chutnalo mu!
-pěkné turistické místo, sjíždí se zde spousta Turků a občas i jiných turistů za rekreací
-krásná příroda, velice pěkně to tu vypadající, ale všude kolem rozházené samé odpadky
-Turci mají mezi sebou velice přátelská gesta. Například při setkání či odchodu si podávají ruce
20:30(TT)-se ozýval z iznické mešity zpěv tureckých muslimských mužů
-teplé dny (pokud neprší), poměrně chladné noci

Pondělí 24. 7. 2000
-před 8. Hod. se začal opět ozývat zpěv
Yavas-typické turecké malebné městečko
-na cestě Izmit-Istanbul nám Peugoetek chcípl po čtvrté
-u Izmitu vykukovala z Marmarského moře ponorka
Izmit-je zde velká rafinérka. Zajeli jsme opět do Realu pro další zásoby.
-na dálnici jsme zastavili na tzv.Park Alani, kde jsme vybalili naše zásoby z Realu a naobědvali jsme se, odpočinuli a především odskočili na záchod. Samozřejmě, že zde již nebyli jiné záchody než ty typicky turecký.
-po odpočinku jsme pokračovali dál na Istanbul
Istanbul-YEDIKULE-tak tady nám to opět nechtělo nastartovat. Tak jsme poznali asi skoro celou část istanbulské Yedikule
-turecká doprava je hrozná, jelikož oni asi nemají žádná pravidla
-tentokrát máme ohledně auta dvojité dilema: "Pojede to, nepojede to?" "Ubytujem-li se ještě dnes či ne?"
-jelikož Turci jsou velice ochotní, tak jak viděli, že nám to nechce startovat, začali nám to rozebírat, přivolali opraváře apod.
-mezitím co nám na ulici opravovali auto, mě jedna Turkyně pozvala domů na čaj. Tak jsem si prohlédla jejich byt. Byt měli malý asi o dvouch místností plus záchod se sprchou a kuchyní, která mě připadla trošku chaotická. Ale jinak byl jejich byt velice útulný a s tou Turkyní jsem se musela dorozumívat rukama, ale dalo se to.
-nakonec museli naše auto přecijenom dotlačit do servisu, kde proběhla důkladná oprava-výměna svíček, nové relátko…. Stálo nás to 10 miliónů tureckých Lir (asi 700Kč) a 2 krabičky cigaret.
Asi po 20. hod. jsme konečně vyrazili z Yedikulí.
Na dálnici jsme najeli a zkoušeli se trochu podle mapy orientovat a přemýšleli jsme, kde zaparkovat. Zeptali jsme se nějakých Turků u cesty a měli jsme opravdu štěstí, jelikož jeden z nich vzal auto a dovezl nás před dva hotely, kde jsme směli i parkovat.
Aydin-hotel, kde noc stála 10USD na osobu
ARTAN-hotel, kde stála noc 5USD na osobu a zde jsme se i ubytovali -zvenčí nic moc, ale uvnitř docela dobré a útulné se sprchou a záchodem (mísou), umyvadlem, zrcadlem, postele-1 lůžko a letiště
-menší procházka po Istanbulu
-pak jsme si dali jen spršku a šli jsme spát, již jsme byli všichni velice unavení a Pavoukovi se udělalo ke všemu špatně.




Úterý 25. 7. 2000
-dneškem začínalo naše nakupování Gift-presentů a smlouvání
-prohlídka Modré Mešity, Haghii Sofyi (do žádné mešity jsme se nepodívali, neboť vstupné bylo vysoké a museli bychom se zahalit ještě více, tak jsme udělali alespoň pár pěkných fotek), Atatürkova památníku, města Istanbul v centru, prohlídka ZOO
-odpoledne menší prohlídka Velkého Bazaru a večer hledání pošty
-ať jsme byli kdekoli, všude nás pronásledovali prodejci různých druhů zboží a ihned jak jsme neměli zájem s námi začínali smlouvat
-po prochozeném dni se opět rádi vracíme do hotelu, kde jsme vodu využívali, jak se jen dá

Středa 26. 7. 2000
Asi v 10:00 (TT) jsme opustili hotel Artan a museli jsme přeparkovat někde jinde, což je v takovémto velkém městě docela problém a parkovné je drahé, ale podařilo se.
-čekali nás další (již konečné) nákupy v Grand Basaru
13:00 (TT)-míříme z Istanbulu
-asi po hodince vyjíždíme z Istanbulu a kousek za ním zastavujeme se smočit u Marmarského moře.
17:00 (TT)-příjezd na turecko-řecký hranice
19:10 (již našeho času)- jsme se po dlouhé době strávené na hranicích dostali konečně do Řecka.
19:45-Alexandropoli-zde zastavujeme u moře, kde nás čeká okamžitý nálet moskitů. Tak jsme se rychle sbalili a odjeli pryč. Zastavili jsme až v poli, kde jsme se rozhodli pro spánek.




Čtvrtek 27. 7. 2000
-po půl sedmý jsme vyrazili dál
-po 10:00 u Kavaly jsme zastavili v mořské zátoce, zde jsme se vyvalili na pláži,koupali se a slunili (B.J. a Pavouk samozřejmě ve stínu)
-Pavouka spálila akorát medúza.
17:30-odjezd ze zátoky
20:55-příjezd na bulharské hranice
21:30-opouštíme bulharské hranice, najeto máme již 3 800 km.
-po našich zkušenostech s Bulhárama, cestami apod. se snažíme projet Bulharsko co nejrychleji a co nejlépe bez problémů.







Pátek 28. 7. 2000
00:30-Sofia-jedeme směr Vidim
03:00-zastavujeme v poli na cestě na Vidin kvůli spánku
07:00-opouštíme naše stanoviště a vyrážíme dále
11:55-Vidin-příjezd na bulharsko-rumunské hranice a čekáme, co s námi bude
12:30-přes půl hodiny pryč a my se ani nehli
12:55-hodina a my se ještě stále nehli a ni o píď
13:15-konečně jsme se hnuli, ale na jak dlouho
13:50-jsme opustili bulharské hranice a přijeli jsme k vodě, kde čekáme na trajekt. Jsou zde i naše české kamióny, kterých se ptáme na zkratku, která se nám zdá ideální. Poradí nám, že tudy jet můžeme, že je to opravdu výhodnější. A docela dobře si s nimi popovídáme.
14:15-jsme najeli na trajekt a po deseti minutách s ním vyjíždíme
14:45-příjezd ke břehu na rumunské hranice Calafat
Náklady na rumunské hranici:trajekt: 54DM Desinfekce: 5DM Ekologická daň: 10DM
-na rumunských hranicích jsme ke všemu nerozuměli jednomu celníkovi-říkal, že máme odjet, ale my mysleli, že máme jen popojet-tak se na nás naštval a odsadil nás stranou a pustil nás teprve až když odbavili všechny ostatní
-projížděli jsme městem Arad, je to město plné prostitutek, viděli jsme je na každém kroku
-jak jsme jeli směrem na maďarské hranice, vjeli jsme přímo do hrozné bouřky, tato bouřka byla o dost horší než ta první
23:20-příjezd na rumunsko-maďarské hranice
-zde nás čekala prohlídka celého vozu (jestli náhodou nevezeme Hašiš, Marihuanu apod.)
00:20-odjezd z hranic
po 01:00 jsme dojeli do Szegedu- zde se nalézá ohromné Cinema City




Sobota 29. 7. 2000
06:00-příjezd na maďarsko-slovenské hranice
06:05-odjezd ze slovenských hranic
06:50-konečně jsme dorazili na očekávané slovensko-české hranice
ČESKÁ REPUBLIKA-najeto 5 320 km
07:00-odjezd z hranic
10:00-jsme byli již v Pardubicích, kde jsme vyložili prvního z nás a to Pavouka. Zde jsme měli najeto již dobrých 5 543 km. Z Pardubic jsme pokračovali do Kostelce nad Orlicí, kde vystupoval Radek. Do KO jsme přijeli v 10:45 a to jsme měli najeto 5 590 km.
-již všichni jsme se docela těšili domů na plnou vanu, nebo alespoň sprchu a také na pořádný spánek

Katy